Rozsáhlý výzkum ve 106 zemích světa ukázal mohutný propad religiozity, zejména ve státech, kde převládá křesťanství. Pew Research Center, které tyto výsledky publikovalo, je politicky a nábožensky nezávislým pracovištěm pro zjišťování veřejného mínění se sídlem ve Washingtonu D. C.
V posledním průzkumu se zjišťovalo, kolik lidí z celkové populace se ztotožňuje s nějakým náboženským společenstvím a jak jsou v obyvatelstvu zastoupení jednotlivci, pro něž je náboženství v jejich životě velmi důležité. Sledovaly se rovněž dva praktické projevy náboženství: účast na bohoslužbách (aspoň) jednou týdně a každodenní modlitba (což ovšem u některých náboženství nedává smysl, protože nic takového nemají).
Výsledky byly zpracovány s ohledem na věkové skupiny obyvatel. Respondenti byli rozděleni pouze do dvou skupin, a to mladších do 40 let a starších přes 40 let. Lze předpokládat, že se tím sleduje dynamika náboženských postojů a praktik. To ovšem předpokládá, že si dnešní mladí účastníci výzkumu své postoje zachovají do budoucna, respektive že přibývající věk nevede k náboženskému hledání.
Země s rychle rostoucím počtem obyvatel jsou také vysoce religiózní, v Evropě naopak praktikuje náboženství čím dál méně lidí. Foto Max Pixel
Propast mezi postoji starší a mladší skupiny, již vytváří fakt, že mladší generace je výrazně méně náboženská, se vyskytuje v méně než polovině sledovaných zemí, zahrnuje však prakticky celou Severní a větší část Jižní Ameriky, západní a střední Evropu a Rusko, a dále Austrálii. Výrazně méně mladých se identifikuje s náboženskými směry v Kanadě, Dánsku, Jižní Koreji, Austrálii, Norsku, Švédsku a Německu. V Rusku se sice identifikuje s konkrétním náboženstvím méně mladších než starších, považují však náboženství za důležité. Jinde se tyto dva postoje shodují.
Co se týká praktikování náboženství (bohoslužby, modlitba), ukazuje se překvapivý rozdíl mezi Amerikou a Evropou. V Americe jsou oba ukazatele mnohem vyšší. Mezi postkomunistickými zeměmi střední a východní Evropy se vývoj od roku 1990 jevil jako velmi rozdílný. Například v Rusku, v Polsku a na Slovensku vedla nová pozice náboženství k růstu jeho vlivu ve společnosti. V České republice naproti tomu ve svobodných poměrech klesaly významné ukazatele religiozity intenzivněji než v době komunistické protináboženské propagandy.
Rozdíly v zemích našeho regionu se však postupně srovnávají. Model římskokatolického způsobu uplatňování autority v kontrastu s liberalizací poměrů, s rostoucími mezinárodními kontakty a s přístupem k informacím vede k tomu, že například v Polsku, kde se v devadesátých letech hlásilo k náboženské příslušnosti 98 procent obyvatel (z toho 97 procent k římskokatolické církvi, zbylé jedno procento k více než padesáti různým vyznáním), je dnes, zejména u mladší části obyvatelstva, důvěra v náboženství a jeho praktikování velmi významně oslabena. Denně se modlí jen 14 procent mladých Poláků a týdenní účast na bohoslužbách deklaruje čtvrtina z nich.
Výzkum Pew Research Center sledoval rovněž vztah populační dynamiky s religiozitou. Ukazuje se, že země s rychle rostoucím počtem obyvatel jsou vysoce religiózní. Nejvíce se toto zjištění potvrzuje v Etiopii, Senegalu, Pákistánu, Nikaragui, Jordánsku, tedy v zemích většinou též chudých. Země s nízkým populačním přírůstkem nebo tam, kde počet obyvatel dokonce klesá, jsou nejméně náboženské. Patří k nim Čína, Austrálie, Dánsko, Maďarsko, Nizozemsko.
Česká republika patří spolu s Jižní Koreou, Japonskem a Estonskem k zemím, kde vede nízký zájem mladší generace o náboženství k tomu, že se mladí počítají za nezařazené, zatímco v mnoha dalších zemích se tento postoj kombinuje s formální příslušností k náboženským organizacím.
(Publikováno 31.7.2018 v Deníku Referendum, http://denikreferendum.cz, snímek v textu převzat z DR, úvodní obrázek volně přístupný na internetu.)