Kam dnes s Palachem

Napsal ivan.stampach@seznam.cz (») 21. 1. v kategorii Duch a současnost, přečteno: 250×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlinethp9fh2du4.jpg

   Diskuse u příležitosti půlstoletí od upálení Jana Palacha téměř ignorují jeho polského předchůdce Ryszarda Siwiece (již 8. září 1968) a další československé občany, kteří se o takový protest úspěšně nebo neúspěšně pokusili v dalších dnech a týdnech po Palachovi: Josef Hlavatý, Miroslav Martinka, Jiří Zajíc, Evžen Plocek, Michal Lefčík.

    Vzpomínám, jak jsem nevěřil, že jejich činy u nás a dalších v zemích, které se podílely na agresi vůči Československu, povedou k občanskému vzepjetí a ke vzdoru našich reformních komunistických politiků proti okupantům. Domníval jsem se domnívám se i teď, že jim na zmařených životech nezáleželo. Ale vybavuji si také, jak jsem přesto zprávám o Palachově činu (a sporadickým informacím o dalších protestech) naslouchal s dojetím a respektem.

   Zjišťuji, že i ti mí dnešní diskusní partneři, se kterými se jinak v hodnocení občanských záležitostí shoduji, pociťují nad tématem nedávného výročí rozpaky. Jeví se jim to tak, že Palach a další měli zůstat naživu a pracovat proti režimu. Hodnotu jeho tehdejšího činu jim dnes zpochybňuje i to, jak si Palacha kdekdo přivlastňuje a pomocí nezpochybnitelné mravní hodnoty jeho činu legitimizuje své pochybné ideologie a politické programy.

   Někteří komunisté a jejich pohrobci i dnes vytahují legendu o studeném ohni. Jiní však uvádějí, že Palach byl členem komunistické strany. Další interpretují Palacha jako vlastence a rádi by ho naroubovali na svůj nacionalistický, protievropský program. Římská církev se vyhřívá na výsluní Palachovy slávy a pořádá slavné requiem.

   Pokus upálit se se nevydařil v dubnu 1969 Elijahu Ripsovi v tehdy sovětském Lotyšsku. U příležitosti jeho návštěvy v Česku v těchto dnech jsme se seznámili s jeho kauzou. Poté, co byl zachráněn, byl půl roku vězněn a pak umístěn do psychiatrické léčebny. Tamní personál mu pomáhal podle jeho slov tím, že mu farmaka nedávali v injekcích nýbrž v tabletách a tím mu umožňovali je nepřijímat.

   Ripsovi sovětské úřady povolily na začátku sedmdesátých vystěhování, dostudoval matematiku na Hebrejské univerzitě v Jeruzalémě a na této škole pak dál působil a ještě působí. Matematické spekulace nad textem Tóry mu pomohly v tomto textu z 5. století před občanským letopočtem najít Palachovo jméno a další odkazy na něj a jeho čin. Jeho matematičtí kolegové mu předvedli, že to lze provést s každým dostatečně rozsáhlým textem.

     Kdyby bylo Palachovo rozhodnutí božsky určeno a zašifrovaně nadiktováno Mojžíšovi, ztratil by čin váhu. Palach by nemohl jednat jinak. Dekret všemocného božského vládce (nebo v sekularizované verzi přírodní zákony) by ho poslal do plamenů. Jeho čin je činem svrchované svobody. Jeho skutek má cenu potud, pokud je Palach (a s ním všichni ostatní) skutečným autorem svého rozhodnutí. Jeho důvěra demokracii a humanitě překonala přirozený pud sebezáchovy.

    Podle dostupných informací váhal Palach mezi ozbrojeným odporem proti okupantům a sebeupálením. Jistěže by i první varianta byla sebevražedná. Jít s pistolí, kterou měl údajně u sebe, proti tankům, kulometům a samopalům není z hlediska strategie a taktiky ozbrojeného odporu proti cizí invazi preferovaným postupem.

   V českém kontextu se nabízí dva Janové, kteří vzpláli pro svůj odpor vůči vládnoucí moci a její ideologii. Poprvé, roku 1415, proti totalitě černé (smíme-li použít tuto analogii), po druhé proti té rudé, již si někteří ještě pamatujeme. Letos dvaadevadesátiletý tehdy pastor a dnes emeritní profesor Evangelické teologické fakulty UK Jakub S. Trojan dosvědčuje, že Palachovi imponoval Jan Hus. Pochopil ho v tom, že pravda něco stojí, že je třeba v jejím jménu vést zápas a být připraven k oběti. „Proto jsem později interpretoval jeho čin nikoli jako akt zoufalství, nýbrž jako čin promyšleného protestu,“ říká Trojan.

   Mohutné, avšak značně zjednodušující oslavování Jana Palacha v médiích v posledních dnech má dodat věrohodnost systému, v němž žít je našim údělem. Je to systém formálně demokratický a liberální. Jeho struktury jsou však jen částečně oživeny demokratickým a liberálním obsahem. Vládnou ti, kdo mohou na předvolební kampaň věnovat nejvíc prostředků. Své právo před soudem může obhájit ten, kdo má na nemalé výdaje s tím spojené. Svobodu reálně oslovit veřejnost svým projevem mají stále více koncentrovaní vlastníci sdělovacích prostředků. Rozlišení ekonomické a politické moci se před posledními volbami do sněmovny aspoň předstíralo, teď už je kleptokratická moc otevřená.  

    Lidé volající u nás kolem roku 1968 po kombinaci socialismu, otevřeného, pluralitního systému a respektu k občanským svobodám a lidským právům byli blíž protestujícím studentům a dalším občanům západního světa, než by se nám dnes zdálo. Sebeupálení jako tragické gesto krajní odvahy zvolil Jan Palach a jeho předchůdci a pokračovatelé v tehdy známé a dnes zapomínané souvislosti.

   11. června 1963 se ve Vietnamu upálil buddhistický mnich Thích Quảng Đức na protest proti tomu, že jihovietnamský prozápadní diktátor, konzervativní římský katolík Ngô Đình Diệm zakázal buddhistické obřady. Jeho bratr, arcibiskup Pierre Martin Ngô Đình Thục se o něco později postavil proti výsledkům reformního II. vatikánského koncilu.

   Stovky buddhistických mnichů bylo zatčeno, buddhistické chrámy a kláštery byly napadány a několik dalších mnichů se na protest upálilo. Proti brutálním útokům americké armády na straně jihovietnamského režimu proti civilnímu obyvatelstvu Vietnamu se na protest upálila americká mírová aktivistka Alice Herz, která výslovně navázala na čin Quảng Đứca. Na protest proti americké angažovanosti ve Vietnamu se pro sebeupálení ve věku 31 let rozhodl kvaker z Pensylvánie Norman Morrison. Pokračoval v tomto mučednickém rozhodnutí jejich dvaadvacetiletý krajan Roger Allen LaPorte a o rok starší George Winne Jr. původem z Michiganu. Vše se to odehrálo mezi léty 1965 až 1970.

   Palach může pořád mít platné místo v českých dějinách, pokud nebude horem dolem vnucován, pokud nebude jeho odkaz ohýbán, pokud se ponechá na veřejnosti a na jednotlivcích, kam si ho zařadí. Pokud se z něj neudělá loutka, kterou posouvá po historickém jevišti kdekdo a pokud nemluví za něj kdokoli, kdo potřebuje svým velmi hmatatelným mocenským a podnikatelským zájmům dodat zdání legitimity a vážnosti.

(Původně publikováno 21.1.2019 v Deníku Referendum,  http://deikreferendum.cz, úvodní símek volně přístupný na iternetu.)

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedenáct a osm