
Poté, co jsem v Deníku Referendum zveřejnil obhajobu tzv. pražské kavárny a své připomínky k lúze, se mne ptají, kdo má vládnout, a jak je to tedy s tou lúzou, o které jsem před pár dny psal. Pomohu si myšlenkami španělského demokrata José Ortegy y Gasseta z jeho knihy Vzpoura davů. Přeložil ji r. 1936 do češtiny aristokratický socialista, dá-li se to tak říct, Václav Černý. Podle Ortegy demokracie je překvapivě vládou elity. Totiž, když jde skutečně o demokracii, když je demokratická forma naplněna demokratickou kulturou, tak nejlepší dokáží přesvědčit svébytné občany, aby jim svěřili správu veřejných věcí. Byla by to tedy vláda elity se svobodným a informovaným souhlasem ovládaných.
Je to pojetí v rozporu s přímou demokracií, jejíž úsvit chtělo představovat hnutí založené a vedené až do jeho rozpadu Tomiem Okamurou. Je to pojetí, v němž rovnost nepotírá svobodu, a obě tradičně demokratické hodnoty se v ní vyvažují. Třetí pilíř, solidarita (bratrství) není možný bez svobody. Je to systém, v němž je zachována osobnost člověka, jeho personální ráz. Živý člověk má přednost před institucí.
Souhlas ovládaných (i když vláda má být spíš službou) je možný díky tomu, že občané nejsou anonymní jednotky kolektivu, nýbrž je každý svébytný a každý je schopen sám sobě vládnout (a nepodléhat vnějším vlivům). Lidé nejsou pd mocí biologických a sociálních neosobních sil.
Protikladem k takto pojaté demokracii vláda davu. Ta ještě nemusí hned být lůzou či dokonce chátrou. To by byl další stupeň úpadku. Není to však uspořádaná občanská společnost. Jsou to izolovaní jednotlivci leda organizovaní zvnějšku. Neorganizují samy sebe. Vláda davu rozvrací to, co tvůrčí jedinci trpělivě po staletí vytvářeli. Ukázkou je házení knih a výtvarných děl, jež se "lidu" nelíbí, do ohně. Vládou davu je podle Ortegy mj. fašismus a jeho radikální verze v podobě nacismu, Hitler a jeho skvadra nebyli elitou. Publicista a beletrista Dušan Hamšík ho nazval géniem průměrnosti.
Davový vůdce rozbijí stát jako zprostředkující strukturu moci a služby a uskutečňuje hrubou moc nejsilnějších a vychytralých. Tak vzniká totalitní systém, který má v programu zánik státu a skutečně stát rozkládá. Prezident a vláda jsou pro legraci. Tehdejší parlament se vzhledem k umístění jeho budovy (dnes nová budova Národního muzea) označoval jako "něco mezi divadlem a muzeem". Vládla státostrana, resp. její sekretariát. Byla to diktatura sekretariátu.
Dav již v Ortegových časech (žil 1914 - 1655) sahal po moci, v jeho vlasti v podobě frankistické diktatury, aniž by jeho vůdcové chtěli společnosti sloužit. Dnes už je, např. v podobě oligarchů přímo vykonávajících moc, v pozici, kdy má moc jistou a může začít rozkládat kulturu, tradici a řád a může nastolit krutou tyranii či despocii.
(Úvodní foto: obálka druhého českého vydání knihy José Ortega y Gasset: Vzpoura davů, Praha: Naše vojsko, 1993)