Přeji Vám pěkný den,
patřím k té generaci narozené r. 1989, takže 17. listopadu před dvaceti lety jsem se asi nejspíš batolila po obýváku našeho panelákového bytu. Velmi mě zaujaly Vaše dva poslední články v blogu. Z médií se na nás většinou chrlí v těchto dnech zprávy o tom ják je to úžasné, že máme demokracii, jak máme všicni slavit a být vděční, že věci jsou tak, jak jsou. Slyšíme jak politici kladou pamětní věnce a květiny, pronáší projevy plné optimismu atd atd... Já samozrějmě všem, kteří se tehdy na pádu režimu podíleli, vděcná jsem a moc si těchto lidí vážím, ale jsem také popravdě trochu v rozpacích, nevím, co si o dnešním stavu věcí myslet. Je to všeobecné veselí usínáním na vavřínech nebo záměrným zastíráním současných problémů, kterých není rozhodně málo? Při pohledu na dnešní stav politiky, kultury, mezilidských vztahů,... mi přijde, že něco není v pořádku (a to nemám s čím srovnávat). Je mi trochu trapné sdělovat zde svůj názor, když jsem události listopadové a předlistopadové nezažila, ale je mi trochu líto lidí, kteří asi tehdy chtěli změnu, snažili se ze všech sil, ale výsledek, jaký dnes máme není dle našich představ, ale asi nejspíš ani podle těch jejich.
S pozdravem Nela N.
PS: Moc si Vás vážím, díky za Váš blog a za názory, o které se s námi dělíte