Měl jsem vždy s náboženskými příkazy problém. Jednou jsem to probíral se svým kamarádem, který má vystudovanou religionistiku v Praze a kromě toho keště rabínská studia v Jeruzalémě. Není a nechce být rabínem.
Ptal jsem se ho, protože se mi jeví jako svobodomyslný člověk, jak se vyrovnává se stovkami micvot, tedy příkazů a zákazů, které v judaismu platí.
Pdpověděl mi, že je plní rád, že nemusí, ale chce a použil příměr, že micvot je choreografií života. Tedy výrazový tanec má svůj scénář, ale přece je to krásný projev života.
Osobně nemám nad sebou žádnou nadzemskou autoritu, která by slibovala odměny nebo hrozila tresty. Ale to vysvětlení, které jsem dostal, je pro mne přijatelné.
V Mirovicích mi svěřili kázání, i když to mám takhle. Doufám, že jsem tam neřekl nic, co by bylo v rozporu s mým přesvědčením.