Zajímavý článek, se spoustou věcí se dá souhlasit. Zejména očekávání vzhledem k encyklice Laborem exercens je v dnešní době na místě více než kdy jindy. Článek se i zajímavým způsobem dotýká vztahu církve k vlastní historii (či historicitě vůbec).
Ovšem zvážil bych přirovnání církve po reformách z r. 1870 k totalitnímu systému. Daleko spíše se podle mě jednalo o totální diktátorskou moc kumulovanou v rukou jedné instituce jedné osoby (pokud jde o učitelský úřad). Totalita ve smyslu, jak ji v r. 1950 popsala H. Arendtová, prostupuje celou strukturou společnosti a staví na kolektivu, v němž přirozené lidské vazby nahradí vazbami systému. V církvi existují, jak píšete, "ostrovy vitality" a ty totalita ničí jako jedny z prvních, jakkoli byl vnitřní vývoj církve přelomu 19. a 20. století poznamenán cenzurními a jinými praktikami vlastními právě totalitarismu. Tato "inhibice" zevnitř jistě potom měla za následek neobezřetnost vůči nástupu totalitních režimů ve 20. a 30. letech, ba ochotu s těmity režimy kolaborovat, i když právě díky "ostrovům totality" tato kolaborace nebyla totální a našel se vždy nějaký odpor.