Děkuji Vám za diskusní příspěvek. Jeví se mi to tak, že v učebnicích ekonomie systém spontánně nastaví ideální poměr ceny a kvality. Každodenní pozorování vlastníma očima ukazuje nevýhodnou pozici jednotlivého občana v roli spotřebitele, resp. zákazníka, a nastavení vysoké ceny za nízkou kvalitu. Vezměte velmi známý fakt, že i navzdory konkurenci ze sousedních zemí se u nás prodávají měřitelně méně kvalitní potraviny za ceny desítky procent dražší. A netýká se to jen potravin. Jde o bezmocnost jednotlivce proti instituci, v tomto případě zálazníka proti obchodní organizaci. Tam kde je vztah opačný, kde jednotlivec prodává a mocná organizace kupuje, je to opaět nastaveno nevýhodně pro jednotlivce a výhodně pro instituci. Mám na mysli pracovní vztah, kdy člověk je nucen prodávat svou práci vlastně jen za cenu pracovní síly. Zcela zjevně u nás lidé za stejnou práci dostávají lidé výrazně (odhadem o třetinu a až polovinu)nižší plat než v sousedním Německu.
Ekonomika sama svojí "neviditelnou rukou" ideální vztah kvality a ceny nenastavuje. Je závislá na politice. U nás je pracovník i zákazník v pozici slabého partnera proti mocným firmám. V Německu zákazníka i pracovníka chrání stát. Bez diktatury, protože je to sociální stát. Vyrovnává nevýhnodnost pozice zakázníka a zaměstnance. Zaměstnanci a zákazníci jsou jeho občané a zvolii si státní orgány na to, aby zastával jejich práva. Stát svou ochranou způsobuje, že smluvní vztahy jsou vyrovnanější.