Pane docente, s Vaším článkem bohužel nemohu souhlasit. Nechám stranou body, které jsou spíše otázkou přesvědčení, a zaměřím se na fakta z oblasti, na kterou jsem se odborně a badatelsky zaměřoval (dějiny pomnichovské republiky a protektorátu): Strana národní jednoty a Národní strana práce stály v protikladu jen zdánlivě. Ve skutečnosti jejich předsedové (Beran a Hampl) úzce spolupracovali a řadu rozhodnutí činili společně. Jejich společným cílem bylo zdánlivě plnit diktát Berlína (a nedat tak záminku k okupaci) a zároveň fakticky neprovádět žádnou perzekuci. Principy parlamentní demokracie po Mnichovu hájitelné nebyly. Do Národního souručenství po okupaci dobrovolně vstoupilo cca 97 procent Čechů včetně prakticky všech členů Národní strany práce. Stranou v podstatě zůstala jen spodina typu Vlajkařů, proti které také bylo NS zaměřeno. Převážně pronacistická rozhodně nebyla ani členská základna, ani počáteční vedení NS. To naopak všemožně podporovalo a krylo odboj. V průběhu let 1939-1941 bylo Němci dílem pozatýkáno, dílem rozehnáno. Závěrem poznamenávám, že samozřejmě nehájím nic z excesů, ke kterým např. za druhé republiky docházelo. Jde mi jen o historickou skutečnost, která není černobílá.