Také se omlouvám za nedůsledné čtení vašeho textu, což je způsobeno mou neustálou neschopností se pořádně soustředit.
----------------------------------------
Ano, souhlasím s vámi ohledně vysvětlení pojetí moci Boží.
Ohledně moci ve vztahu k člověku se snažím pro sebe rozlišovat 2 roviny: 1/moc jako pojem sám o sobě a 2/moc jako etický fenomén týkající se člověka.
Ve svém textu popisuji moc jako tu druhou rovinu.
Z pohledu např. biblických autorů je na tom člověk s mocí špatně, protože její jakousi původně neutrální rovinu (popř. moc ke svobodnému jednání) neustále přirozeně a dobrovolně zneužívá. Viz příklady svrchu.
Pokud uvažujeme o politickém či sociálním upsořádání společnosti (a možných východiscích), zdá se mi, že musíme moc chápat jedině v tomto ohledu.
Možná se ptám zcela naivně, ale - když uvažujeme nad různými systémy vlády: je člověk vůbec schopen vytvořit nějakou lepší společnost, když má takové mizerné předpoklady? Když i v Bibli je mnoho příkladů že sami věřící této moci neustále podléhali (a podléhají)?
Je člověk schopen se sám podřizovat z nějakého důvodu zákonům? Osobně takových dobrovolníků moc neznám.. Možná je to mizivé procentu lidí ve společnosti.
Při četbě Koháka jsem si neustále říkal: proč se diví, že jsme na tom tak špatně po revoluci? Vždyť člověk nechce nic jiného, než peníze a zboží, popř. pocit, že TO NĚKAM DOTÁHL (jak říká Dušek ve své hře - 4dohody). Chce se vyšvihnout před druhými, chce se mít tak dobře, jako Rakušáci. Tam, na západě je ten skutečný pozemský ráj... Kdy už konečně budem tam, kde je západ, ptalo se 99% lidí po revoluci.. Proč se tedy divíme, že bohem nám je jenom spotřeba/výroba? Všechny vlády na světě slibují růst spotřeby - jak Amerika, tak Čína, takže opravdu jiný přístup asi není v současnosti nikde.
Bude jednou společnost lepší, spravedlivější, je toho vůbec schopna? Nějakého "chardinovského úběžníku"? je to v potenci většího množství lidí?
Zdá se mi, že to není možné.
Právě kvůli všudypřítomnému zneužívání jedněch druhými. Děje se to už na rovině osobní, v rodinách, k sobě samému. To, že si třeba nalhávám, že problémy nejsou, už je taky akt zneužívání moci - kdy lež nechávám vítězit nad svědomím. Viz. nalhávání si některých, že není ekologický problém (na to trefně poukazuje Kohák).
Paradoxně potvrzující můj pocit , že špatný stav společnosti je cosi přirozeného, či civilizace, je čláenk v referendu o naději mezi politiky:
www.denikreferendum.cz/clanek/1576-politicky-a-politici-kteri-vzbuzuji-nadeji
Jen 3 nebo 4 slušní z celé Evropy???
Zdálo se mi, že vy se nejen tímto článkem také ptáte, jestli je (jaká je) možná cesta dál? Jestli máme jako společnost naději? Jestli jsme ponaučitelní, jestli má smysl se snažit, když známe svoje limity a neustálé selhávání?
Je možná demokracie, když v ní přestane "od spodu" působit svědomí vzešlé z např. kvalitní výchovy založené na kvlatiních duchovních základech?
Dnes je demokracie vhodná k překračování zákonů, soudnictví funguje tak, aby umožňovalo "mocným" právně dovysvětlit jejich agresi. Ale samozřejmě není lepší alternativy, vracet se zpět nechci.
Není pak cestou jakási "drobná práce" vzdělaných lidí - ve smyslu celostním - předávání poselství etické roviny života? Za současného neutuchajícího aktivního boje proti nespravedlnostem v okolí, na "komunální rovině".?
Např. apoštol Pavel vidí naději jenom v osobním pokání, protože toto pokání přivede člověka ke svobodě. Tak rozumí např. J. B. Souček textu 1Kor 1,18-31.
Pak by mělo smysl se pokoušet. A svobodní lidé a třeba církve by to měly dělat. Ale s vědomím, že tato cesta je v tomto světě bláznovstvím a že "bude po zásluze potrestána". Člověk to ustane jedině za předpokladu, že bude mít v sobě ducha svobody. Za cenu oběti - různé velikosti. Toho jsou ovšem schopni jen nemnozí.
Křesťanství nabízí autoritu a úběžník mimo tuto společnost. Což je osvobozující vzhledem k vlastním frustracím.
Ale i tato myšlenka byla a je mnohokrát zneužívána...
Proto asi nevěřím v nějaké masovější změny na humanisticko - duchovních podkladech. Díky této diskusi si mohu uvědomit, že jsem oproti vám větší skeptik. (což mne zaráží) Věříte, že po krachu západní civilizace může přijít něco lepšího. Nějaká alternativa. Podle mého názoru se budou zase jen opakovat staré hrátky s osobní mocí. Ale je to možná proto, že jsem ve svém životě nezažil nic vzrušujícího. Že právě jsem v naší revoluci krom materiálních výhod - a přímého dopadu svobody - nezažil žádné veliké duchovní osvobozující téma.
Politické téma, které by mě uchvátilo.
Spíš se držím názoru, že duchovního vysvobození se člověk může nadít třeba v lágrech totalitního režimu, jak o tom mnozí vypovídají.
Tím nechci říct, že toužím po lágru!
Ale sama církev vydala vždy své pozitivní plody, když byla v mírném útlaku. Když se mačkají hrozny, teče víno.
Děkuji mnohokrát, že si dáváte práci s odpověďmi na mé nepoučené žvatlání!
2024 ©