Opsarion - iniciační text

Napsal ivan.stampach@seznam.cz (») 4. 2. 2015 v kategorii Z mé četby, přečteno: 2416×
opsarion-martin-koneny-3.jpg

Knihu Martina Konečného Opsarion mám možná už 13 let. Dostal jsem ji, pokud si dobře pamatuji, od autora brzy poté, co vyšla. Prohlížel jsem si ji tehdy s respektem, ale nedokázal jsem se do ní ponořit. Ještě mi párkrát padla do ruky. Až teď nastala doba, kdy jsem možná pro ni dozrál. Je to kniha, která chce člověka připraveného touhou po životní orientaci, prošlého životními potížemi a ochotného přistoupit na ten zvláštní druh myšlení, který v knize nacházíme.

Konečného kniha je iniciační četbou. Autor je, snad nechtě, psychopompem. Učí totiž vnímat a myslet. Učí bohatému, košatému a hlavně živému myšlení. A zárodek tohoto myšlení vlastně předem vyžaduje. Pokud čtenář ke knize přistoupí s pragmatickou, účelovou racionalitou, nebude spokojen. Řekne, že autor spojuje nespojitelné, míchá vědu (konkrétně vývojovou psychologii) s fenomenologií, s platonskou, ale i poststrukturalistickou postmoderní filosofií, s mytologií a teologií. Asi autorovi vytkne, že pro něj mýty a spirituální zkušenosti nejsou pouze kulturními kontrukty, a že je bere vážně. To není ve vyprázdněném akademickém provozu přípustné.

Kniha má symfonickou stavbu. Objevuje se několik motivů, které se ve čtyřech hlavních částech a ve finále vracejí a pokaždé se rekapituluje dříve řečené a přistupuje nový, doplňující a obohacující pohled, pohled z nové situace. Autor zajímavě propojuje imaginaci se střízlivostí. Architektura knihy drží čtenáře u textu. Lze říct, že myšlenku prostou a zároveň komplexní, do níž dílo ústí, autor staví, že buduje vnitřní chrám. Chrám je však statický. Myšlenky v knize proudí. Je to architektura v pohybu.

Asi nemá smysl předem prozrazovat překvapivé propojení nosných, i když zdánlivě protichůdných linií evropské duchovní a kulturní tradice, k nemuž text dospívá. Bylo by to vyprázdněné a smysl to má právě jen, když je čtenář připraven dosavadními pozorováními a prací s biblickými texty a egyptskými mýty, a sledováním rozvoje mysli a řeči člověka v prvních létech života

Kniha mne povzbuzuje k práci na sobě, k myšlení srdcem, tedy k tomu, co kdosi nazval vnímajícím myšlením a myslícím vnímáním. Je to spiritualita, která dovoluje myslet a požaduje myšlení. Je to duchovnost svébytného člověka, u něhož je místo pro pokoru i hrdost. Proč se kniha jmenuje takto záhadně, proč je v názvu řecký výraz pro pečenou rybu, se dovíme až na konci. 

Zjistil jsem, že některá internetová knihkupectví Opsarion ještě nabízejí a určitě je v knihovnách. Spřízněným duším vřele doporučuji.

(Martin Konečný: Opsarion, Praha: Triton, 2002)

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel čtyři a dvanáct