Člověčí poznávací schopnost je omezená (každý směřuje k tomu aby se časem v nějakém svém poznání zmýlil a pokud se člověk v nějakém svém poznání zmýlí alespoň jednou, je do důkazem toho, že je jeho poznávací schopnost omezená) a proto je veškeré člověčí poznání pouhým souhrnem názorů (spekulací) a to takových, že o žádném z těchto názorů žádný člověk neví, zda je pravdivý nebo ne avšak v jejichž pravdivost člověkové mohou věřit (a pokud chtějí zažívat blaženost, pak i musí protože kdo pochybuje, ten nutně blaženost nezažívá). Jediné, co nás v této nejistotě může správně vést v určování obsahu našeho poznání je náš cit.
John Howard Yoder byl andělský filosof (andělem nazývám člověka, jehož profesí je jeho poslání a andělským filosofem pak anděla, jehož profesí je filosofování). Jeho díla všem vřele doporučuji.
Násilí někdy může být správné protože existují situace, ve kterých se člověk rozhoduje mezi úctou a násilím přičemž projevení úcty vede k projevení lásky prvním směrem a odepření ji druhým směrem a projevení násilí k odepření lásky prvním směrem a projevení ji druhým směrem. Příkladem je dilema, zda projevit vůči Islámskému státu úctu a zachovat tak lásku k jejich příslušníkům a odepřít tím lásku jejich okolí nebo vůči nim projevit násilí a odepřít tak lásku jim a zachovat tím lásku k jejich okolí. Dle mého názoru je správným řešením tohoto problému paralelní vedení dialogu v oblasti filosofické a války v oblasti politické (za jedno ze svých poslání považuji filosofování a proto jsem připraven se do tohoto dialogu zapojit). Významným příkladem správného použití násilí z dějin je příběh popisovaný apoštolem Janem o tom, jak si Ježíš udělal bič z provázků a vyhnal obchodníky z chrámu (myslím si ale, že se je snažil vyhnat sice tak, aby jim dal za vyučenou avšak tak, aby nikomu příliš neublížil).