Ivan O. Štampach
Reklama
Stručný životopis
Jsem potomkem amerického vojáka, který se podílel na osvobození západních Čech a byl jsem adoptován rodinou Štampachů.
Věřím, že kde je duch, tam je svoboda. Troufám si pokládat se za křesťana, ale dílčí církevní příslušnost dnes není pro mne předmětem sporu. Jsem součástí katolického proudu. Čerpám z mystiků a renesančních křesťanských hermetiků. Důležitým podnětem, i když ne "dogmatem" je pro mne duchovní práce Rudolfa Steinera.
Kloním se k politice demokratické a proto socialistické, a také šetrné k Zemi a jejím tvorům. Pokládám ji za současné vyústění staleté zdravé tradice. Neobdivuji osvícenské sociální novátorství, ani jeho revoluce a jejich plod, kapitalismus. Hájím občanská a lidská práva a práva menšin.
Mými inspirátory jsou především Bible a Corpus hermeticum, křesťanští autoři jako Jan S. Eriugena, Eckhart, J. Boehme a L. C. de St.Martin a pak dále J. W. Goethe, němečtí klasičtí filosofové, především J. G. Fichte a F. W. J. Schelling. Dále jsou to tradicionalisté jako F. Schuon a T. Burckhardt; též ruští novodobí myslitelé a z nich nejvíce N. Berďajev. Významní pro mne jsou i M. Buber a E. Fromm.
Zobrazit celý profil
Hledání
Přihlášení
Poslední fotka
Odkazy
Starokatolická církev
Obec křesťanů
Baptisté na Topolce
St. Gregory Frisco
Anthroposofie v ČR
Antroposofie v USA
Mezináboženský dialog
Humanitas Bohemia
Collegium lucis
Akademie sociálního umění
Deník Referendum
Zaměstnanecká participace
Koroporativismus
Distributismus
Komunitarismus
+ Seraphim (Sigrist)
Táňa Fischerová
Karel Funk
Vlasta Marek
Fotogalerie
Ivan Štampach
Vytvořte si vlastní štítek
Uvedená práce (dílo), jejímž autorem je Ivan O. Stampach, podléhá licenci Creative Commons Uveďte autora 3.0 Česko.
Má být sloup obnoven?
Dne 26. března 2013 padlo rozhodnutí Rady hl. města Prahy, jímž schválila projekt rekonstrukce Staroměstského náměstí včetně obnovy mariánského sloupu. Podrobnosti o termínu a způsobu realizace se postupně dovíme. Od začátku devadesátých let byli iniciátory obnovy sousoší legitimističtí monarchisté (stoupenci obnovy říše pod vládou habsbursko-lotrinské dynastie) a radikální ultrakonzervativci z římskokatolického prostředí. Církevním činitelům, měli-li si zachovat tvář, nezbylo, než jejich plán podpořit. číst dálČeský antiislamismus
Českému antiislamismu se dostalo významné podpory z Hradu, když se prezident Zeman nechal slyšet, že je pro další integraci Evropy a pro vstup Česka do eurozóny, ale zároveň se vyslovil proti přijetí Turecka do Unie. Podle všeho nejde o Turecko samotné, nýbrž o vztah k islámu, který Miloš Zeman několikrát projevil za dřívějšího politického působení i v době čekání na politickou resuscitaci. číst dálSnadné charakteristiky
Po delším váhání a s opatrností vyvolanou předchozí špatnou zkušeností jsem se před více než rokem zaregistroval na jedné internetové sociální síti. Bez velkého uvažování jsem tam uvedl některé požadované údaje o sobě. Do rubriky vyznání jsem napsal křesťan a jako politické přesvědčení jsem uvedl socialista. Po dlouhé době jsem si klikl na vybrané charakteristiky, a byl jsem překvapen, k čemu že se to mám hlásit jako křesťan a co mám zastávat a k jakým zdrojům se mám přiznávat v roli socialisty. Ty dva výklady mluvily o dvou různých osobách, a žádnou z nich nejsem já. číst dál
Jaký den po velké noci?
Květnou nedělí začal velikonoční týden. Tentokrát nebylo vzhledem k brzkému termínu Velikonoc a mrazivému počasí začínajícího jara snadné sehnat ratolesti, jimiž jako symboly obnoveného života přírody vítají účastníci bohoslužeb na Květnou neděli v některých křesťanských církvích Ježíše Krista vjíždějícího do Jeruzaléma. Liturgický čas je na rozdíl od času fyzikálního a času historického cyklický. Každoročně se zpřítomňuje to, co se mělo odehrát archetypálně, jak se říkávalo dříve v liturgii, „za onoho času“. Příběhy takřečených dějin spásy jsou vyjmuty ze zničující síly lineárního času. Nepropadají se do minulosti a tím vlastně do nicoty. Vždy znovu, v reálném čase a prostoru našich životů ožívají. číst dálMají papeže
Slyšeli jsme mnohokrát, že oči celého světa se upírají na komín, o němž neznámo kdo a proč napsal, že je provisorní a všichni to slepě opakovali. Z tohoto komína předevčírem pár minut po sedmé večer začal stoupat dým ze spálených hlasovacích lístků z posledních dvou kol konkláve a přimíšené chemikálie způsobily, že to byl dým bílý. Za hodinu a něco přišel na balkon nad hlavním vchodem do Svatopetrské basiliky Jean-Louis Tauran (*1943) v roli kardinála protojáhna a řekl shromážděným latinsky Habemus papam, Máme papeže. Následovalo jeho jméno Jorge Bergoglio. Jméno je španělskou obdobou našeho Jiří a příjmení zdědil po rodičích, italských emigrantech do Argentiny. číst dálZase třídní boj?
Za minulého režimu se aplikací výroku z Orwellovy Farmy zvířat zrodila krátká anekdota, podle které v socialismu jsou si všichni rovni, ale někteří jsou si rovnější. Postihovala zkušenost, že experiment s překonáním sociální nerovnosti se nezdařil. Že vznikla nová vládnoucí třída, která sice formálně prostředky nevlastnila, ale efektivně je ovládala a těžila z jejich výnosu, a to bez efektivní společenské kontroly. číst dál
Noboženská válka na obzoru?
Uznávaný filmový režisér Jiří Menzel se v klipu před prvním kolem prezidentské volby vyslovil, že je třeba volit Schwarzenberga, protože je to šlechtic. My ostatní podle něj nejsme nic jiného než potomci nevolníků, lidé, kteří mají zbabělou povahu. Nevím, čí potomek je Jiří Menzel, část mých předků tvoří Američané, jejichž předci odpluli před staletími z Evropy s jejím nevolnickým systémem do země, kde očekávali a zajistili si svobodu. Druhou část mých předků tvoří, kam až mohu dohlédnout zpět, pracující lidé, kteří nebyli poddanými a hájili svou svobodu. Kdybychom šli hodně zpět do českých dějin, našli bychom tam pokus, bohužel marný, o náboženskou a sociální reformu již v 15. století, ale později i vzpurné Chody (má vlastní matka pocházela z jejich kraje), kterým se svoboda spojovala se sociální spravedlností. číst dálJsou to ostatně jen politici
Zažívám kolem sebe zklamání z toho, že nastalo to, co dnes zklamaní předevčírem kolem poledne ještě připouštěli, že totiž druhé kolo prezidentské volby bude soubojem politických dinosaurů. Zvítězila dvojice jiná, než v uplynulých týdnech stanovily směrodatné agentury pro výzkum veřejného mínění. číst dál
Mágové se klaněji
Včerejší oslavou Epifanie pozvolna doznívá vánoční období započaté adventem. V jeho středu je ta nepravděpodobná událost, jíž spekulativní mluva vyjadřuje tak, že sama Plnost se odhaluje, stává se přítomnou a přebývá v člověku. Tělem, tedy člověkem se stal Logos. Tento víceznačný výraz má bohaté souvislosti, např. se shromažďováním a zachycováním a též s kladením. Nejznámější je však souvislost s mluvou. Logos je (také) slovo či výpověď. číst dálKonce a začátky
Máme za sebou jeden z konců světa. Nikdo z nadzemských režisérů a loutkoherců neinscenoval žádný z dramatických scénářů, kterými jsme byli unavováni nejméně rok. Vzkazy v podobě obrazců v obilí asi nebyly správně přečteny, blackout tentokrát ještě nenastal, počítače fungovaly celý den stejně dobře nebo stejně špatně jako včera nebo zítra. Žádné viditelné příšery se neproháněly ovzduším. A není ještě jasno, byl-li někdo převibrován do vyšších vibrací. číst dál
Dnešní vánoce
Narození bohů v lidské podobě, to není zase taková zvláštnost. Křesťanský mýtus se vrací k tomu, co náboženství z jeho okolí znala. To, že se bohové rodí ve dnech kolem zimního slunovratu, je v mírném pásmu severní polokoule docela pochopitelné. Uprostřed temnot, ve dnech kdy je nejvíc tmy a nejméně světla, se rodí světlo. A je s tím spojen sen o Světle, které nebude přemoženo temnotami. Má to být Světlo, které tma nepohltí, prostě světlo božské. číst dálNová práva?
Když se to hodí, chválíme revoluce, například americkou, ač ji podporovala francouzská monarchie, jíž pak svrhla další uznávaná a připomínaná revoluce. Ta pak ve jménu volnosti, rovnosti a bratrství nastolila špehování a krvavý teror. Pořád chválíme i retro událost z roku 1989, která sametově svrhla komunistický režim a nastolila po krátké důstojné mezihře současnou kleptokracii. Zastupitelskou demokracii, jak ji v přímém přenosu sledujeme, můžeme vyhroceně chápat jako konflikt, kdo získá víc prostředků na ohlupování voličů. Musíme však přece uznat, že tyto revoluce umožnily veřejnou kontrolu moci. Je to změna k dobrému, i když dnes včerejší demokraté pošilhávají po aristokratických a monarchistických pořádcích. číst dálJaký vliv trhu?
Nedaleko od mého tehdejšího bydliště na pražských Vinohradech se kolem poloviny devadesátých let objevila nová restaurace. Pro nás obyčejné smrtelníky se nehodila k časté návštěvě, ale měla příjemný, podle všeho dobře vyladěný poměr kvality a ceny. Bylo příjemné tam čas od času pobýt s přáteli. Restaurace měla i svou legendu, která se projevovala ve vnitřním vybavení a na jídelním lístku. Patřila k síti restaurací se zaručenou dobrou kvalitou. Vedle vlastního názvu mají tyto restaurace také označení této sítě. Její úspěch byl zřejmý z toho, jak se prostorově rozrůstala. Vykazovala neobvyklou stabilitu personálu v kuchyni i u stolů návštěvníků. Pamatuji si, jak jsem si tam několikrát se svými společníky pochvaloval, že nastolení tržních vztahů zlepšilo poměry. Plno kvalitních restaurací se uchází o zákazníky a předbíhají se, v čem by jim vyhověly. číst dálPilíře?
Stát bychom dnes chápali spíše jako proces, jako něco, co se odehrává v dějinném čase. Jako stabilitu v proměnách. Přesto se můžeme na chvíli vrátit k jeho statické představě. A v této souvislosti se tradičně zmiňovaly pilíře, které budově dávají stabilitu. Původně se zmiňoval v roli těchto opor princip demokratický a liberální. číst dálKdy lépe a kdy hůř?
Některé průzkumy stranických preferencí a konstrukce volebních modelů přičítají komunistům až dvacet procent. Poté, co orgány činné v trestním řízení ve velmi vhodné době na začátku předvolební kampaně do krajských zastupitelství, do Senátu a na prezidenta republiky odhalily, že opoziční David Rath možná dělá stejné lumpárny jako neodhalení vládní politici, klesá přízeň pro sociální demokracii. Voliči však podle všeho neodměňují pravici za chrabré činy její justice. Věci veřejné se propadly do neviditelnosti, občanští demokraté a konzervativci (z TOP 09) zůstávají v propadu. Na druhém Kubiceho předvolebním triku zjevně vydělali komunisté. Dvacet procent, to je každý pátý člověk. Z každé pětičlenné rodiny jeden. Na zalidněných ulicích potkáváme voliče komunistů každých několik vteřin. číst dál| AKTUALITY |
Poslední příspěvky
| Sdělení pro čtenáře | 2 | ivan.stampach@seznam.cz | 8.5.13 23:21 |
| Michael Hauser: Cesty z postmodernismu | 0 | ivan.stampach@seznam.cz | 29.12.12 01:26 |
| Jochen Kirchhoff: Vykoupení přírody a... | 0 | ivan.stampach@seznam.cz | 3.11.12 11:38 |
2013 ©