Aktuální otázka soužití islámské komunity v západním světě s většinou spjatou nábožensky a kulturně s křesťanstvím, vyvolává zájem i o to, jak se žije tradičním, po staletí existujícím menšinovým křesťanským církvím mezi muslimy (Sýrie, Libanon, Jordánsko, Palestina). Společenství koptů (bereme-li je jen jako náboženství) či Koptů, (přijmeme-li tezi, že jde o etnikum) tvoří nějakých 7-10 % obyvatel této země a žijí ponejvíc v horním Egyptě (na jihu) a ve velkých centrech u Středozemního moře. Jejich tradičním centrem je Alexandrie (arabsky Al-Iskandarija), i když ve skutečnosti papež Koptů, v současnosti Tawadros (Teodor) II. sídlí v Káhiře.
Viola Pargačová působí pedagogicky a badatelsky na katedře religionistiky Univerzity Pardubice. Věnuje se islámu, křesťanům v islámském světě a učí studenty religionistiky (jako volitelný pramenný jazyk) arabštinu. Tentokrát se chopila tématu soužití náboženských směrů, konkrétně života koptské menšiny uprostřed islámské sunnitské majority v současném Egyptě. Z hlediska dnes hojně občansky i odborně probíraných vztahů mezi kulturami a náboženstvími jde o téma aktuální.
Autorka věnuje hlavní pozornost současné interpretaci dávných i novodobých koptských světců. Zasazuje však toto téma jak do široké souvislosti historie Koptů v Egyptě (a též v diaspoře), tak do událostí nedávné doby včetně těžkého období vlivu Muslimského bratrstva a až do poslední etapy současné moci a uvolnění pro kopty za vlády generála Sísího.
Při referování o koptské současnosti se autorka opírá nejen o primární i současnou odbornou literaturu v češtině, angličtině a arabštině, ale i o osobní zkoumání situace v Egyptě při několika badatelských pobytech v této zemi.
Práce není pouze faktografická. Zasazuje téma koptských světců do širší souvislosti s formováním koptské identity ve složitých vazbách etnicity, národa (spíše v politickém smyslu) a náboženství. Patří k tomu i existence případných vazeb příběhů světců na motivy předkřesťanské (staroegyptské a helenizované) egyptské tradice.
Autorka s pochopením sleduje a vykládá teologické aspekty Koptské ortodoxní církve v historii jejich rozepří a diskusí s ostatními křesťany. Koptští křesťané jsou počítáni k monofysitské větvi křesťanství (spolu s Armény, Etiopy, syrskými křesťany a některými církvemi malankarské tradice v Indii).
Jedno a půl tisíciletí trvající věroučné nedorozumění spěje k vyjasnění. Koptská církev vydala s římskými katolíky a s pravoslavnými prohlášení o společné víře ohledně Ježíše Krista. Zjednodušíme-li vývoj dávného sporu (vrcholil v 5. století), dospělo se dnes k tomu, že to, čemu některé autority směrodatné pro Kopty říkaly „jediná boholidská přirozenost“ Ježíše Krista, je to, čemu pravoslavní a katolíci říkají „jediná hyposase vtěleného Božího Syna“. Že šlo vlastně spíše o terminologické nedorozumění.
Viola Pargačová, Ph.D. se nezdráhá upozornit i na aspekty přítomnosti koptů v egyptské společnosti, které nepřispívají ke klidnému soužití s islámskou většinou. Je pochopitelné, a proto i omluvitelné, že koptové nejsou tak připraveni zaujmout dialogické postoje např. vůči islámu jako západní křesťanští intelektuálové. Jejich dobrá vůle je blokována občasnými nesnášenlivými a někdy i násilnými a vražednými postoji islámské většiny, resp. její radikální složky.
Významným aspektem navržené publikace jsou poprvé uváděné komentované kritické překlady původních hagiografických textů z prostředí koptské církve. I díky tomu je kniha V. Pargačová určena nejen okruhům odborně vzdělaných (či vzdělávaných) čtenářů (teologie, religionistika, egyptologie, historie, literatura), nýbrž i nespecializovaným zájemcům o otázku soužití kultur. Kniha je čtivá, přehledná a příjemná.
Mgr. Viola Pargačová, Ph.D.: Světci a světice v každodenním životě egyptských Koptů; Proces formování identity příslušníků Koptské ortodoxní církve prismatem hagiografií, Pardubice: Univerzita Pardubice, 2018
(Původně uveřejněno 31. 8. 2018 v Náboženském infoservisu Dingiru, http://info.dingir.cz/2018/08/publikace-o-komunite-krestanu-v-mori-islamu/, úvodní snímek, koptská ikona archy Noemovy volně přístupný na intrentu.)
2024 ©