Osobní náboženství

Napsal ivan.stampach@seznam.cz (») 7. 7. 2015 v kategorii Z mé četby, přečteno: 813×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlineimages_23.jpg

Slyší-li současný člověk slovo náboženství, většinou pocítí odpor. Myslí na pokrytectví, na konflikty vyvolané náboženstvím, na sobecké, hamižné a diktátorské chování náboženských činitelů. Menšina lidí sice náboženství uzná za potřebné, ale spojí si je s přísností. Připomene, že lidé se nebudou chovat morálně, pokud se nebudou něčeho bát. Náboženství pak bude činitelem otrocké morálky založené na strachu z trestu. Nebo bude počítat s odměnou za slušné chování. Bude to morální kšeft.

Žijeme v konfliktu. Na jedné straně vidíe, jak je organizované náboženství stále méně důvěryhodné, a na druhé straně je člověk tvor nevyléčitelně náboženský. Náboženství je, jak se říká, antropologickou konstantou. Nespokojíme se s manipulativní racionalitou moderní vědy. Potřebujeme také přesah od nutnosti ke svobodě, inspraci, intuici, hloubku.

Thomas Moore, americký psychoterapeut, autor četných i do češtiny přeložených knih (jen výběr: Kniha o duši, 1997, Temné noci duše. 2007, A psal prstem do písku, 2010, Planety v nás, 2011) nabízí v poslední zatím vydané knize Osobní náboženství (Brno: Emitos, 2014) možnost svobodně čerpat z podnětů různých tradic a vytvářet si vlastní cestu. Takové osobní náboženství nemusí kvůli duchovnímu ponoru opouštět přirozené city ani smyslovost a tělesnost, bude propojené s uměním a nebude se bát magie, tedy toho, že život čaruje.

Thomas Moore začínal jako mladý řeholník a student teologie. Opustil tuto cestu dříve, než by přijal kněžské svěcení v řádu servitů, ale ponechal si z ní aspoň něco. V knize probírá téma kláštera ve světě, tedy života s jistými prvky mnišství uprostřed běžného partnerského, profesního a občanského života.

Kniha je velmi osobní, autor v každé kapitole popisuje své zkušenosti, setkání s inspirativními osobnostmi a své experimenty, např. s bydlenímm, s uspořádáním dne. Ne snad proto, že bychom ho v tom měli napodobovat. Osobní náboženství bude jedinečné, ale nepostrádá možnost podpůrné komunity,  když spíš půjde o neformální společenství.

(Úvodní fotografie autora volně přístupná na internetu.)

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

ivan.stampach@seznam.cz | 8.7.2015 16:28
Myslím, že nelze říct, že Absolutno nějak "funguje". Fungovat může stroj. Funguje, tedy plní svou funkci, své určení. Absolutno by nebylo Absolutnem, kdyby mělo nějaké určení, které by mohlo plnit dobře nebo špatně. Muselo by tu být něco, co určuje i samo Absolutno, ale pak by Absolutno bylo závislé a ne absolutní.

Samo slovo "absolutní" znamená "ode všeho oddělený". Je to jiný výraz pro transcendenci. Jsem o božské skutečnosti přesvědčen, že je zároveň absolutní i relativní, že je ne všem nezávislá, ale zároveň ve vztahu (relaci) je všemu. Že je to Jedno, jedno dokonalé, jedinečné, ničemu nepodobné, jednota tak dokonalé, že téměř splývá s nicotou či prázdnotou. Ale že je zároveň Vším, že je Plností.

Pokud používáte zkratku GVKB, musel byste napřed vysvětlit co tím míníte.
Rostislav Mazur z IP 81.200.54.*** | 6.8.2015 06:51
Propagace duchovních pozitiv (včetně Ježíše) negativním způsobem je negativní protože slovům, jejichž významy na tato pozitiva ukazují, dávají negativní význam a tím tato pozitiva maskují.

Duchovní odměna za mravně kladné a duchovní trest za mravně záporné jednání si myslím, že existují (i když v jiné podobě, než si to někteří představují).

Vytváření si vlastní filosofie je náročnější než nekritická víra v nějakou filosofii někoho jiného ale umožňuje vyhnout se tomu, že člověk uvěří v nějaké bludné učení a pak ho bude praktikovat a bude tím škodit jak sobě tak ostatním bytostem. Mám s tím osobní zkušenost, dříve jsem při hledání moudrosti uvěřil (postupně) v některá bludná učení a to mne myšlenkově nesmírně poškodilo ale naštěstí jsem si pak dokázal začít vytvářet vlastní filosofii. Přínosný si myslím je kritický přístup, který se snažím praktikovat (na pravdu je možno se dívat z různých úhlů neboli v různých koncepcích a tyto pohledy mají různé míry blízkosti pravdě – tento názor umožňuje dívat se na filosofie tak, že něco z nich za pravdu považujeme a něco z nich považujeme za blud a přitom některé filosofie jako celek považovat za správné a jiné filosofie jako celek považovat za chybné přičemž i v těch správných nacházet bludy a i v těch chybných pravdy). V to, co věříme, vybírejme citem a ne rozumem, důležitá je etika a ne ontologie. Důležitý je způsob myšlení, v jednotlivých názorech jsou omylní všichni.

Pod dokonalostí si představuji něco jiného než že něco co existuje není narušováno tím, co neexistuje a pod nedokonalostí si představuji něco jiného než to, že to co existuje je narušeno tím, co neexistuje. Já bych za dokonalost označil zdroj mravnosti a za nedokonalost vše ostatní a za jediný zdroj mravnosti považuji to, na co moudří lidé ukazují svými významy slova Bůh.
Rostislav Mazur z IP 81.200.54.*** | 11.8.2015 14:21
Posláním zmíněného Thomase Moora je práce filosofa (filosofování) a proto jeho knihy vřele doporučuji.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel jedna a tři