Nový sloup na pražském Staroměstském náměstí nebude

Napsal ivan.stampach@seznam.cz (») 15. 9. 2017 v kategorii Politické aktuality, přečteno: 730×
jj691566-profimedia-0277251909.jpg

   V den 80. výročí úmrtí prezidenta osvoboditele Tomáše G. Masaryka. 14. 9. 2017 projednávalo zastupitelstvo hlavního města Prahy také kauzu postavení sousoší Marie, Ježíšovy Matky, andělů a podstavce s nápisy, z nichž jeden děkuje za osvobození Prahy od Švédů, kteří ji v posledních dnech třicetileté války dobývali. Sousoší mělo být přibližnou kopií původního pomníku vztyčeného roku 1652 a strženého 1918 v prvních dnech nové Československé republiky.

   Hlasy liberálně-levicového bloku, na návrh zastupitele Matěje Stropnického bylo umístění nově vytvořené nápodoby rozbitého a z větší části ztraceného a nezdokumentovaného sloupu odmítnuto a zastupitelstvo uložilo vedení města vypovědět všechny smlouvy, které k postavení sloupu byly uzavřeny.

   Členové křesťanských církví dlouhodobě projevovali rozpaky nad záměrem tzv. obnovy sloupu. Pouze někteří s ní byli smíření a nepřáli si budit rozruch a pěstovat konflikt. Přáli si s Církví římskokatolickou vést rovnoprávné partnerské styky a přáli by si (stejně jako sekulární část společnosti) spíše symbol dialogu a smíření, než postavení symbolu imperiálního vítězství a násilného potlačení svobody vyznání sesterských církví. 

   Původní sousoší bylo vztyčeno na oslavu vítězství Svaté říše římské. Maria chudá matka Ježíše, o kterém je v evangeliu řeč, že neměl, kam by hlavu složil, se stala v protikladu k Novému zákonu patronkou moci mohutné a bohaté říše. Mnoho křesťanů to pokládá za její urážku.

   Začátek Třicetileté války, jejíž konec se sloupem souvisí, souvisí tím, že císař v rozporu se stávajícím právem, zejm. Rudolfovým majestátem nerespektoval konfesní pluralitu v zemích Koruny české. Stavy se proti tomu bezpráví vzbouřily, Ferdinanda II. Štýrského sesadili, resp. neuznaly a podle zemského práva zvolily nového krále. Byly však na Bílé hoře r. 1920 poraženy a výkvět země byl v následujícím roce popraven, jinak potrestán nebo vyhnán z vlasti.

   Mezi vyhnanci byl i Jan Ámos Komenský, který pak jednal se Švédy o pomoci Koruně české. Přízeň či nepřízeň pro zúčastněné státy se ve třech desetiletích války různě měnila a Švédi dostali příležitost zakročit ve prospěch náboženské snášenlivosti a zemského práva až ke konci války před svou porážkou. Komenského přání se nenaplnilo. Švédi pak už v Praze sledovali i své jiné mocenské zájmy, o něž šlo v tehdejších válkách (válečný lup)  a již prakticky neměli koho po desetiletích násilné rekatolizace podpořit.

   Sloup se stal symbolem habsburského útlaku a jeho barbarské zboření bylo výrazem revolučního hněvu, který svrhl nenáviděnou monarchii na konci strašné války, již rozpoutala a v níž zahynuly miliony obyvatel Česka na bojištích i v zázemí. Náboženské památky v českých zemích (i na Slovensku) zůstaly zachovány. Nešlo o náboženskou nesnášenlivost. Tento politický provokativní památník však prakticky jako jeden z mála podlehl rozhořčení lidu.

(Úvodní snímek, dobové zpodobení popravy vůdců stavovského povstání na Staroměstském povstání r. 1621, volně přístupný na internetu.)

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
  [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel devět a tři