
1. července 2015 zemřel ve věku 106 let Nicholas Winton, zachránce dětí z českých židovských rodin. Někteří pietně vzpomínají. Mohu připomenout židovské rčení: Nechť je památka spravedlivého požehnáním. Připojuji se ke vzpomínajícím a kladu si zároveň otázky.
Vlaky (kromě prvního 14. 3. 1939) byly vypravovány až v prvních měsících Protektorátu. Ale proč záchranná akce začala již v prosinci 1938 za tehdejšího Česko-Slovenska? Klíč může poskytnout jiná soudobá celkem známá událost: propuštění Hugo Haase z Národního divadla pro jeho židovskou příslušnost.
O budoucím obsazení zbytku českých zemí (po anexi Sudet) se tehdy dalo spekulovat, ale nebylo to ještě jasné. Tak jako Britové tehdy poskytovali (z iniciativy kvakerů) pomoc ohroženým Židům v Německu, tak musela být poskytnuta podobná pomoc i zdejším dětem. Byl to exil před českým rasismem a antisemitismem. Tohle musí být jasně řečeno. A zrovna v těchto dnech nelze vzpomínat na Sira Nicholase, a nezaujmout jasný postoj k mohutné vlně současného českého rasismu.
(Fotografie Sira Wintona na pražském hlavním nádraží volně přístupná na internetu.)