Od určitého věku potkávají člověka skoro denně zprávy, že někdo z jeho okolí, z příbuzenstva, ze spolužáků nebo kolegů překročil práh, který podle objektivního poznání vede ze života ke smrti a podle naděje ze smrti do života, do jeho završení. S důvěrou očekávané naplnění smyslu života však nic nemění na tom, že ztráta může být citelná.
Tak je to i s odchodem Erazima Koháka (21. 5. 1933 — 8. 2. 2020). V posledních letech se asi vzhledem k pokročilému věku málo projevoval, ale jeho odchod je citelný. Bude chybět v akademické sféře, v politickém a občanském spektru, v prostoru duchovní inspirace, ale i čistě lidsky, osobně.
↗ 
Příroda mu byla místem hlubokého otevření se světu, životu, lásce a porozumění. Foto Jan Beránek
Příběh jeho životní formace a sebeformace začíná za 2. světové války, kterou prožil jako školák s rodiči zapojenými do nekomunistického odboje, vězněnými Gestapem. Jeho otec i po válce spolupracoval s Ferdinandem Peroutkou, jehož Přítomnost brzy po okupaci zakázali nacisté a okamžitě po únorovém puči komunisté.
Rodina Kohákových ještě stihla před uzavřením hranic roku 1948 odejít do exilu. Protloukali se těžce, rok a půl v uprchlických táborech. Usadili se ve Spojených státech amerických, kde zastávali dělnické profese, než se otec stal ředitelem českého vysílání Svobodné Evropy.
První část univerzitního vzdělání absolvoval Erazim Kohák při zaměstnání. Studoval filosofii a religionistiku, která na začátku padesátých let byla metodou i tématy podobná teologii. Pokračoval ve svých oborech až k doktorátu (Ph D.) na prestižní Yaleově univerzitě.
Křesťanskou orientaci již v exilu, ale též po návratu do vlasti v devadesátých letech (nejprve střídavě a od roku 1995 natrvalo) realizoval v anglikánské církvi (v USA pod názvem Protestantská episkopální církev). To se mu spojovalo se sociální a ekologickou angažovaností.
Již v exilu vedle role profesora na Bostonské univerzitě (od r. 1977) a služby pastora žil radikálně ekologicky. Žil ve vlastnoručně postaveném dřevěném domě a vědomě po sobě zanechával minimální stopu. Po návratu do vlasti působil v Hnutí Duha a ve Společnosti pro trvale udržitelný život.
Byl členem Ústředního výkonného výboru Československé sociální demokracie v exilu a v ČSSD působil i po sametové revoluci. Za tuto stranu roku 2004 kandidoval ve 20. senátním obvodu (samosprávná městská část Praha 4 bez Hodkoviček a Lhotky). Dostal se do druhého kola, v němž ho však porazil občanský demokrat František Příhoda. V letech 2001 až 2005 byl členem Rady České televize.
Kohákova důsledně levicová orientace se projevila i ve vztahu k vojenské politice USA. Naše spojenectví nevylučuje kritický postoj. Podpořil iniciativu Ne základnám, která od roku 2006 vystupovala proti umístění základny systému Národní raketové obrany USA na území České republiky. Odmítavý postoj veřejnosti vedl k tomu, že základna skutečně nebyla instalována.
Kohákova publikační aktivita začíná v roce 1978 anglickou filosofickou knihou Idea and Experience, kterou se přihlašuje k fenomenologii Edmunda Husserla. Z dvanácti obvykle uváděných publikací v češtině první tři vyšly v zahraničí a mezi jinými exilovými knihami se tajnými cestami šířily po tehdejším Československu.
Snad největší popularity dosáhla kniha z r. 2000 Zelená svatozář s podtitulem Kapitoly z ekologické etiky. Je to souhrn názorů v oblasti ochrany přírody a vztahu k životního prostředí. Předkládá v ní své i cizí názory k filosofickému a duchovnímu založení ekologických aktivit.
Jeho Průvodce demokracií (1997, 2002) není knihou stranickou, avšak ukazuje nutnost propojení demokratické vlády většiny, ochrany práv menšin, spojení hodnot liberálních a sociálních. Projevuje se v ní jako občan demokratický a zároveň sociální. Obrací se na mladou generaci, která v České republice v posledních letech ČSSD v roli členů i voličů opouští.
Zdá se však, že nová naléhavost ochrany přírody a šetrného života nachází naopak u nejmladších, na prahu dospělosti ohlas. Nelze vyloučit, že najde prostor, ne-li ve snad někdy znovu probuzené sociální demokracii, tak v právě vznikajících levicových a ekologických stranách.
Kohákova poslední kniha z roku 2016 Oheň a hvězdy: Filosofická zamýšlení nad morálním smyslem přírody navazuje na anglický podklad z dob pobytu v exilu, avšak spojený se zkušeností dalších tří desetiletí. Je meditativní, naplněná hledáním moudrosti, v původním smyslu filosofická.
Veškeré úvahy jsou rámovány životem v přírodě, odrážejí se od žhnoucích uhlíků pohostinného ohniště. Zrcadlí se v záři hvězdné oblohy. Příroda je mu místem hlubokého otevření se světu, životu, lásce a porozumění.
Erazim Kohák nesl v českém prostoru téma občanské a ekologické etiky. Jde o to, jaké hodnoty člověka vedou v soužití ve společnosti a v přírodě. Etická orientace neznamená, že by moralizoval a viděl věci černobíle. Nezavrhuje moderní způsob života. Hledá vzájemný respekt a rovnováhu.
Kohák jako nositel Řádu Tomáše Garrigua Masaryka byl jedním z posledních sociálních demokratů. Mohl by s Masarykem říct: Jsem vždy pro dělníky a lidi pracující vůbec, často pro socialismus a zřídka pro marxismus.
Původně v Deníku Referendum, https://denikreferendum.cz/clanek/30742-erazim-kohak---posledni-socialni-demokrat, úvodní snímek převzat z DR
2024 ©