Agentury uvádějí, že po sobotní střelbě Luky Trainiho ve středoitalské Maceratě (na severovýchod od Říma) se rozvinula diskuse o rasismu a xenofobii. Taková debata je v Itálii zesílena posledním měsícem předvolebního zápasu, ale probíhá tam i jinde v Evropě už dlouho. Podnět k ní již v době svého postupného zániku dal koloniální systém, tedy nadvláda evropských mocností (Velké Británie, Francie, Německa, Nizozemí, Belgie, Itálie, Španělska a Portugalska) nad národy Afriky, Asie a Latinské Ameriky.
Jiné země Evropy však nejsou vyviněny. Etnika Sibiře, respektive severní Asie, sice sousedí s původním Ruskem, a tím se od západních koloniálních mocností liší, ale jejich pokoření nebylo o nic menší. Československo se mohlo honosit tím, že podle Ústavy z roku 1920 jsou si všichni státní občané republiky Československé „před zákonem plně rovni a požívají stejných práv občanských a politických nehledíc k tomu, jaké jsou rasy, jazyka nebo náboženství“.
Zároveň však základní zákon republiky vymezoval zvláštní postavení Podkarpatské Rusi, v níž státní moc republiky reprezentuje prezidentem jmenovaný guvernér. Přestože se tam v té době cítili obyvatelé lépe než pod mocí Maďarska a pak Sovětského svazu, šlo o nepřiznanou kolonii. V letech před II. světovou válkou Československo začalo omezovat práva Židů. Záchranná akce Nicholase Wintona se týkala židovských dětí v Československu. Až poslední plánovaný vlak byl vypraven v den začátku okupace Česka nacistickou říší.
Předválečné Československo rozhodlo o zřízení kárných a pracovních táborů a v dalších letech obstarávalo české četnictvo mimo jiné v Letech u Písku lágr, od roku 1942 určený pouze pro Romy (na základě výnosu „o potírání cikánského zlořádu“). V poslední době jsou publikována svědectví o brutálním jednání s internovanými a vězněnými osobami. Poměry v tomto táboře se příliš nelišily od nacistických koncentračních táborů.
Snad budeme mít nadále právo o tom mluvit a psát, dokud nebudou zločiny přiznány a dokud se od nich stát a populace jednoznačně nedistancují. Foto WMC
Rasistické projevy se zjednodušeně spojují s barvou pleti. Přitom klasický antisemitismus byl zaměřen na Židy, kteří jsou bělochy stejně jako Němci nebo Češi. Omezování a znevažování jiných etnik pro jejich skutečnou nebo domnělou rasovou odlišnost se omlouvá rozdíly v kultuře, životním stylu, náboženství. Mluví o obraně tradiční kultury a tradičních hodnot.
Kuriózní rasismus
Nejkurióznější je rasismus vystupující jako obrana před rasovou diskriminací. Samozřejmě před pozitivní diskriminací, která není ničím jiným než ochranou rovnosti všech občanů. Strana Svoboda a přímá demokracie ve svém programu (v č. 7) předstírá, že některé skupiny obyvatel jsou zvýhodňovány na základě rasy, etnika nebo náboženství. V tomto smyslu jejich rovnost s ostatními obyvateli odmítá. Povážlivé je i to, že to bezprostředně spojuje s právem nabývat a držet zbraň.
Rasistický program politických subjektů se vzhledem k jeho maskování špatně dokazuje. Rasistické chování státních orgánů, s nimiž je současný stát v kontinuitě, se nerado přiznává. V současném fašizujícím se Polsku to chtějí řešit jednoduše. Poskytovat historické informace o chování některých Poláků a polských institucí vůči Židům (například Jedwabne 1941, Kielce 1946) má být trestným činem.
Lze nesměle doufat, že připomínat český státní antisemitismus, české masakry vůči krajanům německého jazyka a český téměř vyhlazovací „cikánský tábor“ bude možno nadále bez újmy na občanském statutu. Snad budeme mít nadále právo o tom mluvit a psát, dokud se to nestane předmětem poctivé širší diskuse, dokud nebudou zločiny přiznány a dokud se od nich stát a populace jednoznačně nedistancují.
Tolerance za programové ústupky?
Po zářijových sněmovních volbách a po lednové volbě prezidenta se jeví jako stále pravděpodobnější, že vznikne vládní koalice s účastí rasistické SPD nebo menšinová vláda, jež bude uskupení Tomia Okamury za nějaké programové ústupky tolerovat. Demokratické strany odleva doprava si nejsou vědomy, nebo to vědí a ignorují to, že mají odpovědnost za vytvoření efektivní vládní většiny na základě složení Sněmovny, jež určili voliči, ať se nám to líbí nebo nelíbí.
Výhrady vůči možným politickým partnerům je třeba pro danou chvíli utlumit. Rozhodující je nepřipustit k jakékoli podobě účasti na vládě stranu, která má stejnou ideologii jako italský útočník, který střelbou zranil sedm lidí, z nichž jeden je v kritickém stavu. Jakákoli vládní konstelace je přípustná, pokud zabráni v účasti na moci subjektu, který se hlásí k podobné násilné reakci na přistěhovaleckou vlnu.
Jakkoli zamaskovaný rasismus je velmi vážnou záležitostí. Bylo by nekonečně naivní věřit okamurovcům, že jim jde o svobodu a demokracii, když jedním dechem výslovně popírají svobodu vyznání přinejmenším jednoho náboženství, a když část obyvatelstva (takzvaně nepřizpůsobivé čili Romy) označují za parazity, s nimiž je třeba nějak skoncovat. O jakou svobodu by mělo jít, když tento subjekt usilující o účast ve vládě má v programu kontrolu České televize? Má se Nejvyšší kontrolní úřad stát novou cenzurou?
Politická strana s rasistickým a antiliberálním programem nemá daleko k útoku, který italský ministr vnitra Marco Minniti charakterizoval jako motivovaný pravicovým extremismem. Je nutno jasně vidět, že rozdíl mezi parlamentní SPD a stranami sledovanými pro extremismus (Dělnická strana sociální spravedlnosti a Národní demokracie) je nepatrný a spíše formální či vnějškový.
Nedojde-li u nás k diskusi a k vyrovnání s rasistickou minulostí a současností, jsme na nejlepší cestě k definitivnímu konci demokracie a svobody, o kterých jsme si činili iluze před 29 lety.
(Původně 5.2.2018 v Deníku Referendum, http//denikreferendum.cz, snímek vtextu přvzat z DR, úvodní obrázek olně přístupný na interetu.)
2024 ©