Změnila se religiozita mladé generace vyrostlé po roce 1990 vzhledem k předešlým generacím?
Od období po II. světové válce sledujeme permanentní pokles ukazatelů religiozity, např. počet lidí, kteří se hlásí k nějakému vyznání, počet farností, počet duchovních apod. V posledních dvou desetiletích se tento úbytek zrychlil. Nastupuje nenáboženská generace.
Nepatrná část lidí narozených po změně režimu na přelomu let 1989 a 1990 je náboženská a v této skupině je silně zastoupen náboženský fundamentalismus. Nejpřitažlivější pro tuto generaci jsou radikální, přísné směry. Tito lidé získávají pro své náboženské přesvědčení lidi za svého okolí. Důležité pro ně je, aby náboženství bylo spojeno se silným prožitkem. Nezajímá je „papírové náboženství“. Proto je velmi populární letniční směr. Počítá se tam s vylitím Ducha svatého a s jeho charismaty, jako je mluvení neznámými jazyky, prorokování a uzdravování. V tomto prostředí se vyskytují takové jevy jako pálení bludné (např. „okultní“) literatury, vymítání démonů z lidí jiných názorů nebo s duševními poruchami.
Pro tento typ lidí v římskokatolické církvi razí Martin C. Putna označení katolikálové. Evangelikálové jsou radikální větví evangelického vyznání. Katolikálové by byli totéž v římskokatolickém prostředí. Zdůrazňují konverzi, vydávání osobního svědectví o víře a autoritativní morálku, morálku založenou spíše na poslušnosti než na víře, naději a lásce. Někteří mladí to spojují s předpokládanými mariánskými zjeveními a někteří se přiklánějí ke staré podobě liturgie v latině.
Do českého prostředí zatím příliš neproniká křesťanství svobodomyslné, sociálně angažované a otevřené jiným křesťanským směrům a jiným náboženstvím. Takto se projevují spíše jednotlivci.
Registrujete v ČR nějakou skupinu křesťanů, která by promýšlela levicový pohled na svět?
Křesťanství bylo od počátku náboženstvím neprivilegovaných vrstev v Římské říši. Jako prvního římského biskupa po Petrovi uvádějí (legendární) prameny Lina, který měl být otrokem. V pramenech víry, především v Bibli najdeme důslednou prorockou kritiku mocných. Když se podle Lukášova evangelia Maria dovídá, že se má stát matkou Mesiáše, zpívá o Bohu: Mocné svrhl s trůnů a ponížené povýšil, hladové nasytil dobrými věcmi a bohaté propustil s prázdnou.
Na své sociální počátky zapomíná křesťanstvo, které se postupně stává vládnoucím náboženstvím Impéria. Odřezává se od svých kořenů. Spásu jako vysvobození duše jednotlivého člověka odlučuje od osvobození politického, ekonomického a sociálního. Dnešní křesťané se rozpomínají na komplexní osvobození člověka. Podporují zápas neprivilegovaných lidí o emancipaci zvlášť tam, kde jsou křiklavé sociální rozdíly a těžká bída. V některých zemích Latinské Ameriky (Brazílie, Guatemala, Chile, Salvador, Ekvádor, Panama, Nikaragua, Bolívie, Venezuela, Kolumbie) přispěli křesťané k nastolení systému, který na místě dřívější oligarchie nastoluje demokracii. Při zachování svobodné pluralitní společnosti prosazuje sociální spravedlnost.
U nás se sociálnímu rozměru křesťanství věnují jen jednotlivci a menší skupiny. Ekumenická akademie, jejímiž členy jsou některé církve a jednotlivci, nabízí neformální vzdělávání formou přednášek, studijních pobytů, seminářů a konferencí, podporuje dialog o sociálních otázkách současnosti a zapojuje se do sítí občanské společnosti. Patří také k průkopníkům fair trade v Česku. Jejím ředitelem je duchovní Československé církve husitské (CČSH) Jiří Silný. Se svou manželkou Sandrou Silnou jsou činní v Alternativě zdola, občanské iniciativě za zodpovědnou budoucnost. Její Pražská škola alternativ pořádá přednášky, semináře a diskuse k otázkám jako participativní rozpočet (který se teď stává programovým bodem v blížících se komunálních volbách), účast zaměstnanců na vlastnictví a řízení podniků, družstevnictví, sociální bydlení (které se stává součástí vládní politiky). Alternativa zaujímá stanoviska k rozhodování veřejné správy a poskytuje pomoc iniciativám pod záhlavím Občanská právní sebeobrana. Na těchto iniciativách se podílí alternativní ekonomka Ilona Švihlíková, která se hlásí k příslušnosti k CČSH.
Křesťanskou sociální iniciativou jsou rovněž webové prostory e-Republika a Umlaufoviny. K různým podobám křesťanství se hlásí někteří ze stálých nebo příležitostných autorů Deníku Referendum, např. Adam Borzič, Táňa Fischerová, Lukáš Kraus, Filip Outrata, Alena Scheinostová, Sandra Silná, Jiří Silný, Saša Uhlová, Tomáš Tožička.
Zde je třeba také připomenout facebookové skupiny Za církev sociálnější se 115 členy, přechodně ještě uzavřená skupina reprezentující hnutí zatím pod názvem Evangelium a vzpoura.
Angažujete se v křesťansko-sociální platformě ČSSD. Daří se levicovým křesťanům být kvasem a solí v politice?
V platformě jsou členové a příznivci ČSSD, pro něž je východiskem křesťanství, nebo jsou křesťanské identitě osobně blízcí. Patří k nim předseda strany a premiér Bohuslav Sobotka, senátor František Bublan, filosof a politický analytik Jan Černý, právník a občanský aktivista Pavel Čižinský, zakladatel platformy katolický filosof a bývalý senátor za ČSSD, dnes 88-letý Karel Floss, redaktor Vyšehradu Filip Outrata.
Platforma se vyjadřuje k vnitrostranickým událostem, např. po říjnových volbách do sněmovny podpořila předsedu strany Sobotku, k veřejným otázkám ze sekulární i církevní oblasti. Pořádá semináře za účasti hostů, odborníků z různých oborů. Její vliv na politiku je skromný. Důležité je, že propojuje levicovou politiku s křesťanstvím.
Proč má dnes oficiální křesťanství velkých církví takové problémy se sociálním státem daným v rámci liberální demokracie?
Je smutné, že vedení církví podceňuje nebo ignoruje sociální důrazy v Písmu a tradici. Je to důsledek staleté tradice. Od 4. století se církev stala ideovou oporou Impéria, mocní a bohatí za to podporovali a podporují církve finančně, poskytují jim výhody podlamující ústavně daný nábožensky neutrální ráz státu. Spojenectví trůnu a oltáře je bohatě rozvinuto v Rusku, směřuje k tomu Maďarsko, pokusy posunout stát tímto směrem se dějí na Slovensku. Předseda České biskupské konference pražský arcibiskup kardinál Duka je aktivním činitelem postátňování církve a zcírkevňování státu. Proto se u nás věnují obnově projektu sociálního státu spíše alternativní a opoziční církevní skupiny.
Přál bych si, aby římskokatoličtí biskupové věnovali pozornost papeži Františkovi a jeho silným sociálním důrazům. Církev v jeho pojetí má být skromná, má být chudá a sloužící, jak si to (názvem jedné své r. 1995 česky vydané knihy) přál francouzský dominikánský teolog Yves J. Congar (1904 – 1995).
Co má dělat křesťanství ve věku lokálních válek a mediálních manipulací?
Doporučoval bych nevěřit zmanipulovaným českým mainstreamovým médiím, médiím veřejné služby, která jsou ve službách pravicové politiky a významným celoplošným deníkům. Cílené mediální vyvolávání strachu, např. z islámu, z tzv. nepřizpůsobivých nebo z bezdomovců má působit na rozhodování a jednání. Ovlivňuje to např. výsledky voleb, posiluje to pozice xenofobních, autoritativních a konzervativních politických skupin. Kdo může, nechť doplní informace poslechem seriózních televizních stanic z vyspělých evropských zemí a četbou alternativních českých tištěných médií (Kulturní noviny, Literární noviny, Listy, Sedmá generace) a elektronických (Deník Referendum, e-Republika, Česká pozice, Umlaufoviny, Britské listy a slovenské Je to tak).
Tam, kde nedovedeme odpovědně určit, kdo je útočníkem a kdo se brání, hledejme řešení a buďme si vědomi i toho, že se můžeme s poskytnutím podpory jedné ze stran zmýlit. Hledejme vždy možnost smíření. Nepodporujme agresivní politiku. Připojujme se peticemi a výzvami k mírovým iniciativám, např. mezi Izraelem a Palestinou.
Ivan O. Štampach je docentem religionistiky na Univerzitě Pardubice.
(Rozhovor se mnou byl publikován na www.umlaufoviny.com.)
2024 ©