Jen začaly utichat debaty o napodobenině mariánského sloupu na Staroměstském náměstí, rozhořela se debata o pomnících, které bortí hnutí proti rasismu.
Jen co dozněla další etapa hádek o dva sloupy u nás, o odstraněného maršála Koněva z dejvického náměstí Interbrigadistů a o nově instalovanou vítěznou a neposkvrněnou Marii na Staroměstském náměstí, přišla mohutná vlna protestů v celé oblasti naší západní civilizace. Její součástí je oficiální odstraňování a spontánní strhávání soch osob pokládaných tentokrát za rasistické.
Je notoricky známé, že bouřlivá vystoupení následovala po policejním brutálním usmrcení afroamerického údajného delikventa George Floyda 25. května v Minneapolis při jeho zatýkání v souvislosti s předpokládanou snahou koupit si cigarety za padělané peníze. Sotva by mohl někdo něco namítat proti zadržení, obvinění, vyšetřování, obžalobě a soudu. Stejně jako kdokoli jiný by měl právo se proti obvinění hájit. Delikt by mu musel být dokázán.
I zločinec má právo na spravedlivé zacházení ze strany státních institucí včetně práva na spravedlivý proces. Pokud se mu vina prokáže, má být spravedlivě a humánně postižen.
Jistě bude soud hodnotit zákrok policisty Dereka Chauvina, bude řešit, držel-li se pravidel, co případně zanedbal nebo jaký měl či neměl prokazatelný úmysl. Bylo-li to podle odlišných amerických zákonů zabití nebo vražda toho či onoho stupně. Ať je to jakkoli, způsob Floydova usmrcení, konkrétně udušení spoutaného člověka vyvolalo mohutnou vlnu protestů.
Proti drastickému zákroku bílého policisty vůči černošskému -- údajnému — pachateli se vzbouřili nejprve Afroameričané v Minneapolis, v dalších amerických městech, a pak i další lidé v Kanadě a na různých místech v Evropě. Účastníci demonstrací nebyli zdaleka určeni jen barvou pleti. Bez ohledu na rasový původ, který se v USA oficiálně sleduje, kdežto v Evropě je jeho jednoznačnost zpochybněna, protestovali a protestují obránci lidských práv.
Ve Washingtonu v blízkosti Bílého domu pokojně demonstrovali lidé proti policejní zvůli. Donald Trump se na tomto místě, před episkopálním kostelem sv. Jana potřeboval nechat vyfotografovat s Biblí ruce, jak hájí řádné Američany proti pochybným demonstrantům a nechal prostor vyklidit dokonce za použití gumových projektilů a slzného plynu. Policie zaútočila i na reportéry a kameramany.
Biskupka washingtonské diecéze episkopální církve Mariann Buddeová se distancovala od neohlášené návštěvy prezidenta Trumpa před kostelem sv. Jana, kde tradičně američtí prezidenti slaví účastí na bohoslužbě Den nezávislosti. Distancovala se od prezidenta, vyslovila pobouření a konstatovala, že Trump podněcuje násilí a rozděluje společnost.
Podobně se vyslovili náboženští činitelé při Floydově pohřbu. Kde je tedy tolik skloňovaná obrana tradičních křesťanských hodnot? Hájí je oligarcha, notorický lhář Trump nebo tyto křesťanské autority?
Typ kultury a civilizace, ve které po staletí žijeme, znázorňuje gesto policistů v sousední Severní Dakotě, kteří poklekli před demonstranty a vydali toto prohlášení: „Jako projev toho, že rozumíme bolesti naší komunity i národa, i touze po rovnosti, policejní oddělení ve Faytteville pokleklo, abychom ukázali, že také stojíme o spravedlnost pro každého. Jsme odhodlaní naslouchat a jednat s každým s důstojností a respektem.“
Všechny demonstrace nebyly pokojné. Vyskytly se případy žhárství a vandalské útoky. To se jistě nedá podpořit. Je však možné pochopit spravedlivý hněv proti latentnímu i zjevnému široce rozšířenému rasismu. Oficiální segregace podle původu skončila ve Spojených státech v šedesátých letech minulého století. Ponižování a různé omezování obyvatel menšinového původu (Afroameričanů, Hispánců, příslušníků původního obyvatelstva) však trvá. A jen někdy je možné obhájit rovná práva všech soudní cestou.
Součástí protestů proti rasismu je strhávání pomníků jedinců, kteří jsou známí rasistickými postoji. Obětí se stala i socha významného amerického autora spisů z oblasti svobodného zednářství a posléze generála jižanské, konfederační armády Alberta Pikea. V rozporu s programem hnutí, k němuž patřil, hájil po celý svůj život zotročení černošských obyvatel USA. Mají-li svobodní zednáři být, jak se čeká, obhájci demokratických a liberálních hodnot, budou se muset s tímto smutným dědictvím vyrovnat.
Útoky se dotkly také soch belgického krále Leopolda II., který vládl v letech 1865 až 1909. V tehdejším Belgickém Kongu nastolil otrokářský systém. Podle různých pramenů byl jedním z největších masových vrahů v historii, neboť měl na svědomí smrt několika milionů lidí — odhady se velmi různí, ale obvykle se udává okolo 10 milionů. Další tisíce konžských obyvatel nechal zmrzačit většinou useknutím ruky. Také jeho sochy se odstraňují.
Pro někoho překvapivě si na několika místech protestující žádají odstranění soch Winstona Churchilla. Doposud jsme ho chápali jako vůdce Britů v boji proti nacistické říši a jejím spojencům, tedy jako součást osvobození porobených evropských národů, jejichž sama existence pod nacistickou mocí byla ohrožena. Nacismus je notoricky známý svou rasistickou ideologií a masovým vyvražďováním zejména Židů a Romů. Jak by tedy Churchill mohl být rasista?
Historik a politolog Bořivoj Hnízdo z Metropolitní univerzity v Praze připouští jeho podíl na Bengálském hladomoru, v němž zahynulo kolem tří milionů lidí. Jako sociální darwinista pokládal Brity za nejvyšší rasu oprávněnou přežít. O obyvatelích Britského impéria, kteří nebyli Briti, se vyslovoval pohrdavě
Obvinění z rasismu se objevilo na Churchillově soše na pražském Žižkově na náměstí po něm pojmenovaném, poblíž vstupu do areálu Vysoké školy ekonomické. Nikdo sochu nebourá. O jejím stržení se nejedná. Přesto mnohé české diskutující obvinění Churchilla rozzlobilo.
Symbolika sloupů, soch a různých oslavných objektů či památníků je dána jejich současným poselstvím. Něco z minulosti znázorňují a něco pro současnost a budoucnost sdělují, a to se mění nezávisle na úmyslech autorů. Toto sdělení je někdy, jak se ukázalo i v diskusích o pražském mariánském sloupu mnohoznačné.
Není snadné je přečíst. Jisté však je, že svou roli a svůj smysl má korektní připomínání minulosti i obrazoborecká očista veřejného prostoru, jakkoli se může provedením jevit jako barbarská. Téma rasismu, oficiálního politického a právního, i rasismu latentního, nepřiznaného, snad i neuvědomělého zůstává otevřené a překvapivě se vynořuje. Dokážeme se s ním vyrovnat?
Článek z Deníku Referendum
2024 ©