Peripetie křesťanských postojů k postavě mága

Napsal ivan.stampach@seznam.cz (») 18. 5. v kategorii Duch a současnost, přečteno: 306×
Zaujalo mě : eetgo.cz = eet zdarma a onlineart-nouveau-tarot-kafe-raw.jpg

   Mohl bych se před tímto úctyhodným auditoriem dopustit přehledu oficiálních a méně oficiálních vyjádření křesťanských autorit, v nichž se budou vyskytovat výrazy magie a mág, případně možno přidat témata okultismu, esoterismu a hermetismu a k nim příslušících postav. Mohl bych tato stanoviska setřídit a kvantitativně vyhodnotit, a nakonec by nám z toho nevyšlo nic lepšího než trapné konstatování, že to jsou postoje různé a sotva některý dlouhodobě typický.

   Místo takové katalogizace chci nabídnout pojmovou analýzu a pokus o vyhmátnutí smyslu takových dějů, jako bylo dlouholeté respektované veřejné působení florentského renesančního křesťanského mága Marsilia Ficina (1433-1499) na jedné straně a na druhé straně soudobé sepsání, vydání a nadmíru smutné praktikování spisu Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice, nejspíš poprvé vydáno 1486), podle kterého být mágem je hrdelní zločin.

   Ačkoli terminologické spory bývají neproduktivní, nezbude než zjistit, co se míní slovem „mág“. Do evropských jazyků nepochybně proniklo z Bible. Matoušova Ježíše brzy po narození (Mt 2, 1,2) navštíví μάγοι ἀπὸ ἀνατολῶν. Vulgáta ještě zůstává věrna originálu a má znění magi ab oriente. Zde Jeronýmův text byl zachován i v obou pozdějších revizích, ve Vulgátě Sixto-clementině, ba i v Neovulgatě kompletně vydané r. 1969.  

   Při tlumočení do češtiny zdejší činitelé biblický originál umravňují a například Český ekumenický překlad má podle mínění překladatelů vhodnější mudrce od východu a zcela stejně i Bognerův překlad určený pro biblická čtení v katolické liturgii. Bible 21 má jen lehounce archaičtější mudrcové z Východu. Lidové podání z nich učinilo krále, rozhodlo, že byli tři a dali jim v různých zemích různá jména. U nás Kašpar, Melichar a Baltazar.

   Podle kontextu bychom dnes tyto mágy z Východu označili za astrology, příslušníky hermetické disciplíny v těsném sousedství magie. Hvězdné konstelace jsou, jak se při jedné příležitosti vyslovil Tomáš Halík, gramatikou Boží vůle. Znázorňují vztahy v makrokosmu promítané podle analogií či signatur přes různé úrovně do mikrokosmického dění v člověku. Není-li to látka čistě mytologická a chceme-li hledat astronomická fakta, byla betlémská hvězda podle výpočtů Johanna Keplera opakovanou konjunkci Jupitera a Saturna v souhvězdí Ryb, která nastala v roce 7 př. n. l., a to koncem května, koncem září, a počátkem prosince. Pozorovaný a propočitatelný nebeský úkaz nese poselství, které mág čte.

   Byli bychom tu u mantiky, u magie zvědné, která čte skutečnost jinak, než to činí praktik, který se podle postavení hvězd orientuje nebo než vědec, třeba astrofyzik, který zkoumá fyzikální procesy ve vesmíru. Mág či astrolog čte „hvězdy“ (což mohou být, jak víme i vzdálená souhvězdí nebo celé galaxie) a zapojí do tohoto čtení takové funkce vědomí jako je imaginace, inspirace a intuice. Odpoutává mysl od smyslů nebo smysly transformuje, oživuje mysl a jde pak o poznání procesuální, dynamické, chceme-li, dialektické, a spojuje ji s vůlí a emocemi.

   Vedle důstojněji znějícího výrazu mág známe i slovo českého, respektive slovanského původu „čaroděj“. Někdy vzdělaní hermetici zdůrazńují, že magie není nějaké prostomyslné lidové čarování, nýbrž důstojná duchovní cesta. V češtině už to tak necítíme, ale jazykově nejbližší slovenština uvádí v seriózním lingvistickém zdroji sloveso čarať jako bezpříznakové (tedy nikoli nářečové, vzácné či neobvyklé) synonymum mimo jiné slov proměňovat, metamorfovat, modifikovat, konvertovat.

   S tématem proměny či transmutace nebo dokonce transsubstanciace se ocitáme u jiného aspektu magické tradice, totiž u magie operativní. Ta pracuje s předpokladem, že svět je utkán z téže látky jako naše sny a že tedy organické propojení imaginace a vůle se může za příznivých okolností promítnout i do hutného světa, který jinak běžně zachovává svůj mechanický řád, který v následcích bezchybně zrcadlí příčiny a vše je (nebo v budoucnu bude) vypočitatelné. Magie do chodu přírodního supermechanismu vnáší prvek nepředvídatelného, radikálně nového, tvůrčího a proto svobodného.

   Magicky zaměřené texty aspoň někdy deklarují vyšší cíl magické práce, k němuž je zvědná a operativní magie spíše jen předsíní, možná dokonce vedlejším produktem a znamením pokroku na cestě, u něhož však není radno setrvávat, nemáme-li ztratit ze zřetele poslední smysl mágova úsilí. Ten vystupuje zřetelně v theurgii.

   Britský historik raného novověku Thomas Keith, říká, že duchovní magie či theurgie je založena na myšlence, že jedinec může dosáhnout Boha vzestupem po stupních tvorstva umožněným důsledným postupem modlitby, půstu a přípravných úkonů zbožnosti.

   Někteří novoplatónští autoři rozlišovali theologii (povídání o bozích, prostomyslné vyprávění příběhů o Bohu či bozích), theosofii (božskou moudrost promítnutou do mysli člověka) a theurgii, která je vlastně božskou tvorbou, lidskou účastí na Božím tvoření. Syrský novoplatonik Iamblichos spojuje theurgii s náboženským a magickým rituálem. Mluví o imitaci bohů a theurgii výslovně charakterizuje jako ritualizovanou kosmogonii (tedy tvorbu kosmu).

   Pojmeme-li dílo mága jako vzestup k božské skutečnosti a sjednocení s ní, k platónské ἕνωσις, přisvědčíme k tomu, že se jeho cesta s cestou křesťanskou proplétá, doplňuje a že se za určitých okolností mohou křesťanské instituce s postavou mága střetat a směřovat ke vzájemnému vyloučení nebo dokonce eliminaci.

   Postavu mága zprostředkovanou tarotovým velkým arkánem Mága představil v křesťanském kontextu anonymní autor obsáhlé publikace Meditace nad Tarotem (v anglickém vydání z r. 1985 má 665 stran). I v současných vydáních se respektuje autorovo přání zůstat anonymní, i když se pokládá za jisté, že knihu napsal estonsko-ruský, německy píšící autor Valentin Tomberg (1900-1973), který měl obsáhlé znalosti hermetické látky, prošel si anthroposofickým obdobím a konvertoval ke katolické církvi.

   Mágovi se v knize věnuje první dopis (celek je koncipován jako 22 dopisů neznámému příteli). Není bez zajímavosti si také uvědomit, že v některých edicích tarotu má první arkánum tradiční francouzské jméno Le Bateleur, což je výraz pro salónního kouzelníka, který si vydělává předváděním triků. I vyobrazení na kartě, v marseillském tarotu, který Tomberg pro výklad použil, spíše připomíná takovou postavu. Lze to vyložit různě. Někdo by mluvil o typicky hermetické šalbě, která skutečnou magii poněkud zakrývá obsahem, který nepřipraveného uživatele či čtenáře odradí.

   Autor Meditací se přiklonil k tradiční katolické církvi a přesto, aniž by se od ní odkláněl, vidí vedle přísné kázně petrovské církve legitimní prostor pro typicky magické téma svobody. Říká, že Petrova církev otevírá cestu pro Janovu církev (míní se apoštol a evangelista Jan), která je církví dokonalé svobody.

   Tomberg připomíná možnost rozdvojení. Magická práce, např. meditace může vést ke genialitě, člověk se však také snadno uchýlí k šarlatánství.

   Pravému mágovi připisuje schopnost bez námahy, svobodně se soustředit, být tichý, a tak realizovat trojí magický přístup: vědět, chtít a odvážit se. Mág transcenduje čas, ono rozštěpení veškeré skutečnosti na ještě neexistující budoucnost a již neexistující minulost. Žije v přítomném okamžiku a zároveň v říši archetypů. Vnímá viditelný svět skrze analogie a signatury různých úrovní jako zpřítomňující symbol neviditelného světa. Mágem je ten, kdo dosáhl vyrovnání mezi spontaneitou nevědomého a svobodným jednáním vědomého já. Tato syntéza vědomí a nevědomí, je cílem individuačního procesu ve smyslu C. G. Junga, tedy nalezením toho nejvlastnějšího v sobě za všemi sociálními maskami.

   Již k původnímu francouzskému vydání Meditací r. 1967 napsal doslov tehdejší významný švýcarský, německy píšící katolický teolog Hans Urs von Balthasar (1905-1988), který byl v posledním roce svého života i s těmito svými zájmy a sympatiemi, i se svou sympatií k odsuzované nauce starokřesťanského autora Órigena o univerzální spáse a s obviněními z dalších ne zcela pravověrných výpovědí jmenován kardinálem, i když zemřel dva dny před vlastním obřadem.

   Přestože bychom mohli empiricky katalogizovat a třídit vyjádření autorit na téma mága a magie, postačí nabídnout dvojí možné propojení magie a křesťanství, totiž podívat se, čím může magie být užitečná křesťanství a čím může být křesťanství prospěšné magii.

   Empirické křesťanství může upadnout a často upadá do radikálně autoritativního teismu. Zanedbá v Bibli uvedené stvoření člověka podle Božího obrazu a k Boží podobě i novozákonní ujištění, že máme být účastníky božské přirozenosti, božské φύσις, že jsme skutečně, nejen obrazně, Božími dětmi a není zřejmé, čím ještě budeme. Vybírají a jednostranně se zdůrazňují texty podle nichž člověk není než bídný červ plazící se u podnoží Božího trůnu. Tuto jednostrannost můe vyrovnat magie jako cesta svobodné, tvůrčí bytosti.

   Některým tendencím v moderním a modernistickém křesťanství hrozí, že se vše redukuje na slovo a mysl. Tato intelektualizace a verbalizace křesťanství vysušuje. Znovu se ukazuje, že potřebuje být vtělené, že vztahy mezi lidmi, ale i vztahy mezi Bohem a tvorstvem se odehrávají v konkrétním časoprostoru, ve smyslovém světě. Liturgický výraz toho důsledně inkarnačního křesťanství, totiž liturgie, která se historicky rozvinula do bohatství melodií, barev, tvarů, vůní, světel, pohybů, gest, křesťanští modernisté šmahem smetou s poukazem, že je to nějaké „čarování“. Kněz, který v zastoupení shromážděného společenství a spolu s ním proměňuje pozemské živly a dává prostor pro zpřítomnění svatého děje vykoupení a spásy, může být nazván, přeje-li si to někdo, mágem. Liturgie je, připustíme-li to bílou, svatou či božskou magií. Nejvíc je to snad zjevné na liturgii pravoslavné.

   Magii v celé šíři různých jejích pojetí někdy hrozí, že si někdo bude zakládat, že jako mág má vědění, které obyčejným smrtelníkům chybí a našel způsob, jak ovlivňovat realitu silou představy a vůle. Mágovi hrozí vyvýšené smýšlení a zakletí ve sféře moci. Takto uvízlá magie potřebuje osvobodivé poselství evangelia. Homo magicus může být podle jednoho tradičního čtení hrdý na to, že je stvořen z hvězd, ale potřebuje pro své duchovní zdraví pokorně vědět i to, že je stvořen z prachu a v prach se obrátí. A rovněž potřebuje vědět, že nejmocnější magií je láska, ať už ἐρως nebo ἀγάπη.  

   Dovolte mi ukončit příspěvek vzpomínkou na rozhovor s člověkem, který měl své zkušenosti se zvědnou i operativní magií, ale vydal se na jinou duchovní cestu, řekněme cestu na církvích nezávislé více či méně křesťanské mystiky. Na mou přímou otázku tehdy odpověděl: Přestal jsem čarovat. Ono to čaruje.

(Předneseno na konferenci Osobnost kněze a mága v dějinách na Husitské teologické fakultě dne 18.5.2019.)

Hodnocení:     nejlepší   1 2 3 4 5   odpad

Komentáře

Zobrazit: standardní | od aktivních | poslední příspěvky | všechno
Článek ještě nebyl okomentován.

Komentáře tohoto článku jsou moderovány. Váš příspěvek se zobrazí až po schválení autorem článku.

Nový komentář

Téma:
Jméno:
Notif. e-mail *:
Komentář:
[*1*] [*2*] [*3*] [*4*] [*5*] [*6*] [*7*] [*8*] [*9*] [*10*] [*11*] [*12*] [*13*] [*14*] [*15*] [*16*] [*17*] [*18*] [*19*] [*20*] [*21*] [*22*] [*23*] [*24*] [*25*] [*26*] [*27*] [*28*] [*29*] [*30*] [*31*] [*32*] [*33*] [*34*] [*35*] [*36*] [*37*] [*38*] [*39*] [*40*] [*41*] [*42*] [*43*] [*44*] [*45*] [*46*] [*47*] [*48*] [*49*] [*50*]   [b] [obr]
Odpovězte prosím číslicemi: Součet čísel šest a jedna