Česká televize se opět 28. září 2016 mohutně připojila k rituální celebraci národního mýtu. Asi jí nic jiného nezbývá, když zákonodárci na historicky nepodloženém příběhu o knížeti Václavovi založili státní svátek, takřečený Den české státnosti.
Pro římskou církev není Václav jen vladařem, ale i mučedníkem a patronem českého národa. Její svátky jsou často založeny na legendách. Proto jí sotva můžeme vyčítat, že každoročně 28. září na oslavu knížete prý svatého (i když v liturgii říká o Ježíš Kristu: ty jediný jsi svatý) pořádá ve Staré Boleslavi pompézní obřad, který byl původně zamýšlen jako oslava Boha a díkůvzdání (eucharistie) Bohu.
Oficiální přítomnost prezidenta republiky a dalších státních činitelů na církevní oslavě může být v rozporu s právem. Nemístná je též aktivní účast hudby Hradní stráže při obřadu.
Listina základních práv a svobod jako součást ústavního pořádku v čl. 2 (1) jasně říká, že stát je založen na demokratických hodnotách a nesmí se vázat ani na výlučnou ideologii, ani na náboženské vyznání. Zákon o církvích a náboženských společnostech č. 3/2002 v § 4 (2) říká: Stát, kraje a obce nemohou provádět náboženskou nebo protináboženskou činnost.
Oficiální účast reprezentantů státu na obřadu jedné ze zde působících náboženských společností je na hranicích porušení těchto právních principů. Soukromně samozřejmě může každý politik a státní úředník být jakéhokoli vyznání či bez vyznání a podílet se na životě náboženského uskupení.
Jsem rád, že členové římské církve se začínají emancipovat. Když byl Miloš Zeman povolán do oltářního prostoru a začal od kazatelny mluvit, ozýval se pískot a protestní výkřiky. Byl to zjevně protest proti Zemanovi i proti těm, kdo mu dávají místo v posvátném prostoru.
(Úvodní foto volně přístupné na internetu.)