O náboženském zázemí ruské invaze na Ukrajinu jsme zde již psali. Informovali jsme, že ani Ukrajinská pravoslavná církev jako součást Moskevského patriarchátu nezůstala vůči agresi lhostejná. Její představitel metropolita Onufrij hned na začátku války odsoudil ruský zásah jako bratrovražedný.
Někteří biskupové této církve přestali v liturgii zmiňovat moskevského patriarchu Kirilla, což je symbolický akt přerušení církevního spojení. Vyzvali k témuž i kněze ve svých eparchiích, tedy na územích, která církevně spravují. Dal se čekat další vývoj.
Navzdory tomu, že v této části pravoslaví na Ukrajině mají silnou pozici obyvatelé ruského jazyka spíše ve východní části země, rozkol s Moskvou pokračuje. Je tomu tak i proto, že moskevský patriarcha podporuje agresi, která těžce dopadá na ukrajinské občany bez ohledu na jazyk a etnickou či církevní příslušnost. Číselná data z Ukrajiny jsou rozporná a ne tedy příliš spolehlivá, ale dostupný údaj uvádí, že uvedená Ukrajinská pravoslavná církev má dvanáct tisíc farností. I když co do počtu lidí, kteří se k ní hlásí, má být poměrně malá (má mít kolem patnácti procent obyvatel), je její opuštění vazby na Moskvu významné.
Dne 31. května bylo oznámeno, že sněm této církve, tedy její nejvyšší autorita složená z biskupů a zástupců kněží a laiků, dne 27. května vyhlásil „plnou samostatnost a nezávislost“ na Moskevském patriarchátu. Z doposud dostupných informací není zřejmé, jakou církevní podobu tato nezávislost bude mít. Na Ukrajině totiž už existuje jiný nezávislý útvar pod podobným jménem Pravoslavná církev Ukrajiny. Ten prošel záhy po rozpadu Sovětského svazu složitým vývojem a dnešní podobu uznanou Ekumenickým patriarchátem se sídlem v Istanbulu má od roku 2019.
Nedá se předpokládat snadné a rychlé sloučení těchto útvarů. I přes patriotický postoj Ukrajinské pravoslavné církve bylo mezi nimi napětí. Došlo i k lokálním konfliktům, včetně pokusů ze strany členů Pravoslavné církve Ukrajiny převzít kostely Ukrajinské pravoslavné církve. Úřady Ukrajiny stojí na straně doposud samostatné církve. Bez bližšího odkazu na zdroje ČTK uvádí, že šedesát tři procenta obyvatel Ukrajiny podporuje církevní oddělení od Moskvy. Budoucí podobu pravoslaví na Ukrajině to nechává otevřenou.
Sněm přesto naznačuje možnosti nového řešení konfliktu. Vyslovil se, že „vyjadřuje hlubokou lítost nad nedostatkem jednoty v ukrajinském pravoslaví“ a zároveň „neztrácí naději na obnovení dialogu“. Dokonce pokládá svůj nový nezávislý statut za zajišťující větší nezávislost, než má Pravoslavná církev Ukrajiny oficiálně samostatná od roku 2019.
„Farnosti ukrajinské pravoslavné církve jsou pod neustálým tlakem státních orgánů,“ uvedl metropolita Onufrij na zasedání biskupů a zástupců kněží a laiků ze všech ukrajinských eparchií. Odpůrci této církve již zaútočili na více než 40 bohoslužebných míst a místní politici prý nezákonně zakázali nebo omezili činnost místních farností ve více než 20 případech, uvedl Onufrij. To má v zájmu obnovy jednoty ukrajinského pravoslaví skončit.
Pokud by nově oddělená církev chtěla být ve smyslu pravoslavné tradice autokefální, tj. samostatná, žijící rovnoprávně vedle ostatních, potřebovala by od ostatních církví uznání. Většina světového pravoslaví zatím stojí na straně Moskvy a tyto církve by si nepřály konflikt s ní pravděpodobně i proto, že Ruská pravoslavná církev jako vlivná, početná a spjatá se supervelmocí je politicky a možná i ekonomicky podporuje.
Je těžko představitelná pozice nezávislé ukrajinské církve, která by se obešla jak bez moskevské patronace, tak i bez partnerství s pravoslavím, které se s Moskvou v posledních letech rozešlo. Proto bude třeba čekat na další zprávy o možném jednání nově samostatné církve s druhou pravoslavnou církví v zemi, s Ekumenickým patriarchátem a dalšími ortodoxními útvary na světě.
Náhledový snímek Kyjevskopečerské lávry, sídla Ukrajinské pravoslavné církve ze zdroje zde.
Původně publikováno v N8boženském infoservisu, https://info.dingir.cz/2022/06/novy-pohyb-v-ukrajinskem-pravoslavi/, náhledový snímek převzat z NI.
2024 ©