Jsou reálné důvody pro státní intervence do školského systému. Stát musí garantovat právo na vzdělání (podle čl. 33 Listiny základních práv a svobod. Stát musí zajistit, aby i školy chudých zřizovatelů a školy navštěvované chudými dětmi poskytovaly řádné a úplné vzdělání. Nesmí být elitní školení pro děti vlivných a bohatých a pomocné školy pro např. pro romské děti nebo děti nezaměstnaných a bezdomovců. V tom je sociální funkce státu vůči školám na principu solidarity.
Z toho důvodu má stát k dispozici školní inspekci, která má kontrolovat uplatnění práva na vzdělání. Kromě toho stát přispívá na základě daní (jimiž si mj. rodiče platí vzdělání svých dětí) na chod všech škol, bez ohledu na to, je-li zřizovatelem sám stát (vojenské školy), obce, kraje, registrované náboženské společnosti nebo soukromé subjekty (spolky, firmy, fyzické osoby). Mimostátní zřizovatel přispívá menší částí na provoz školy, v podstatě jen na tzv. nadstandard (např. menší počet žáků na třídu). Stát tedy kontroluje řádné použití účelově vydaných prostředků.
Vzdělání patří do oblasti kultury, tedy v širším smyslu slova k duchovnímu obsahu života společnosti. Duch žije pouze ve svobodě. Školy mají mít svobodu rozvrhnout vzdělání do jednotlivých let školní docházky a používat různé metody výuky.
V minulém totalitním režimu platilo heslo Jednotná škola. Oficiální důvod byl sociální, ale šlo také o ideologickou uniformitu škol. Diktátorský systém chtěl mít ze všech patřičně natrénované a informované vykonavatele vůle Moci. O všem rozhodovala všemocná státostrana. Ta pak dirigovala ministerstvo školství. Výhodou jednotné školy bylo to, že když se během školní docházky dítěte rodina přestěhovala, mohl žák na druhém konci republiky pokračovat v probírané látce. I když ani to nebylo absolutní, protože alespoň na středních školách mohl být položen větší důraz např. matematiku nebo na humanitní obory.
Od začátku devadesátých let se prosadila pluralita vzdělávacích programů. Školy záhy dostaly ne výběr mezi třemi programy zvanými základní škola (obsah vzdělání jako prostředek rozvoje osobnosti a za nástroj orientace v kultuře a společnosti), obecná škola (prioritou je rozvoj dítěte jako občana, důraz se klade rovněž na výchovu k životnímu partnerství a k sousedským vztahům) a národní škola (důraz na výchovu svobodného člověka nést odpovědnost, učitele je chápán jako pozitivní příklad).
Asi 80 % škol se rozhodlo pro program základní škola, který jen s postupně (často velmi pomalu) prosazovanými ideovými úpravami kopíroval osnovy základních škol minulého režmu. Zbytek přistoupil ke vzdělání tvůrčím způsobem.
Mimoto se experimentálně a celkem úspěšně uplatnily alternativní či reformní vzdělávací programy. Např. pro waldorfské školy (na základě pedagogiky inspirované osobností Rudolfa Steinera), ale nejen pro ně, je problémově či projektově orientovaná výuka, kdy učivo není rozděleno do tradičních předmětů, ale různá témata přírody a lidského života jsou probírána komplexně a za aktivní řešitelské účasti žáků. Patří tam rovněž školy montessoriovské, jenský vzdělávací program. Též některé školy, jejich zřizovateli jsou křesťanské církve a židovské náboženské společnosti, vytvářely své alternativní programy.
Od roku 2004 liberalizace škol pokročila dál. Přestaly existovat závazné osnovy. Povinný je pouze rámcový vzdělávací program pro příslušný stupeň s typ vzdělání. Ministerstvo školství schválilo a školám ukládá šest různých RVP. Škola se už nemusí přihlašovat k některému základnímu nebo alternativnímu vzdělávacímu programu a vytváří si na základě RVP vlastní školní vzdělávací program.
Ministerstvo školství připravilo plán, který má více sjednotit výuku. Uvádí praktické důvody, např. jednotnou úroveň vědomostí a dovedností při přechodu na jiné stupně škol (např. na osmiletá a čtyřletá gymnázia). Myslím, že je nutno ochránit pluralitu přístupů ke vzdělání z hlediska různých náboženských a filosofických přístup a různých pedagogických metod. Při základním rámci zajišťujícím právo na vzdělání se musí uplatnit pluralita přístupů a metod odpovídající různým vlohám, preferencím, názorům a osobním přístupům. Školský systém by měl mladého člověka připravit na vstup do otevřené pluralitní společnosti.
Chcete-li to podpořit, vyslovte se, prosím a můžeme časem dát dohromady iniciativu nebo petici.
(Úvodní kresba waldorfské školy ve Stuttgartu volně přístupná na interntu.)
2024 ©